Myslím si, že hra na nástroj by měla být součástí školní výuky, říká Iva Bittová

Iva Bittová (1958) je houslistkou, skladatelkou a zpěvačkou pohybující se od folkloru přes folk, etno, rock až ke klasické hudbě. Vše interpretuje po svém. V Brně vystudovala hereckou konzervatoř. Více jak deset let byla herečkou divadla "Husa na provázku." Hrála ve filmech Ostrov stříbrných volavek, Růžové sny, Balada pro banditu, Zápisník zmizelého, Želary, Tajnosti...

Bittová pochází z hudební rodiny a sama hudbě také propadla. Dodnes chodí na hodiny houslí a stále se zdokonaluje ve hře na nástroj, který tolik miluje. Koncertuje po celém světě a vystupuje po celé republice v sálech, na zámcích, v kostelech, v klubech, na festivalech a často i na benefičních koncertech. Nahrála 19 desek.

Čím vším Vám byl tatínek?
Tatínek mi dal do vínku vztah k hudbě a muzikantského ducha, za což mu velmi děkuji a věřím, že přestože už s námi mnoho let na tomto světě není, naslouchá mému preludování a těší se z něho. Stále s ním v duchu rozmlouvám.

Čím Vás ovlivnila  maminka?
Maminka vždy měla tu nevděčnou roli pedagoga a pedanta. Dnes jí za to také děkuji, že tu roli statečně zvládla. Díky ní jsem se naučila vést život prakticky a účelově. Dnes si uvědomuji u svých dětí, jak je obtížné je k něčemu systematicky vést, a zároveň vím, že je důležité děti stále motivovat.

Jakou roli hraje hudba v životě Vašich sester?
Mé sestry mají k umění velmi silný vztah a vlastně je také jejich životním naplněním i posláním.

Kdy a kde jste poprvé vystoupila jako dítě?
Prvním hraním na jevišti bylo Divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě, kde jsem byla od svých osmi let  obsazována v dětských rolích jak v činohře, tak i v baletu.

Jak vzpomínáte na léta na Provázku?
Divadlo na Provázku bylo pro mne vlastně velikou průpravou a zasvěcením do tvůrčí práce. Tato praxe mi dala mnohem více než studium na konzervatoři. Byla to dřina. Herečkou jsem se necítila a také se nechci k divadlu vracet, ale velmi si uvědomuji důležitost těch let, strávených v divadelním souboru.

Elidu jste nahrála pod Tomem Lazarusem (hudba k Pánu prstenů). Co jste si z této spolupráce odnesla  do dalšího života?
Setkání s Tomem Lazarusem bylo oboustranně velmi obohacující a během pár dní jsme souzněli naprosto v názoru na zvuk, muziku a vůbec k přístupu nahrávání ve studiu. Měla jsem veliké štěstí, že jsem s ním mohla Elidu nahrát.

Citát říká: Co Čech, to muzikant. Je tomu tak i dnes?
Dnes už to tak není. Nevím co Čech, ale určitě ne muzikant.

Říká se, že hudba léčí. Co pro Vás hudba znamená?
Hudba je naprosto léčivá, určitě ta akustická a vnímaná živě na koncertě. Jsem ráda, že si mohu hrát. Člověka to obohacuje. Myslím, že by děti měly být na školách vedeny k hudbě a hra na nástroj by měla být součástí výuky!

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1322961, tato sekce: 4111. Webdesign Michal Škrabálek