Cítím, že se v NdB něco historicky děje, říká Mário Radačovský


Mário Radačovský (1971) choreograf, tanečník a pedagog, od 1.11. 2013 umělecký šéf Baletu Národního divadla Brno.
Po dokončení studia na Taneční konzervatoři Evy Jaczové v Bratislavě nastoupil v roce 1989 do Baletu SND, kde se po krátkém čase stal sólistou.
V roce 1992 dostal nabídku tančit v Netherlands Dance Theatre Jiřího Kyliána v Haagu, ale ještě před tímto nástupem přijal půlroční angažmá jako sólista Baletu NdB. V NDT během sedmiletéto působení měl možnost spolupracovat s nejvýznamnějšími choreografy své doby, mezi něž patří Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe, Édouard Lock a mnoho dalších.
V roce 1999 přijal další nabídku ze zahraničí a stal se prvním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu.
Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 jako hostující sólista, v letech 2006-2010 byl jeho uměleckým ředitelem. Je zakladatelem samostatného souboru Balet Bratislava, dnešního Tanečního souboru Nové scény Bratislava. Balet Bratislava vedl od roku 2011 do roku 2013.
Od sezony 2013 je Mário Radačovský uměleckým šéfem Baletu NdB. Studuje na HAMU v Praze choreografii, bakalářský titul získal v roce 2015.
Choreograficky začal tvořit v roce 2002 v Grand Ballets Canadiens v Montrealu. Jeho prvotinou byla miniatura The Letter. Od té doby vytvořil a uvedl mnoho choreografií především ve světě, ale i na Slovensku a v Česku.
V sezóně 2015/16 se Balet NdB pod jeho vedením zaměřil na rozšíření repertoáru o neoklasická a současná krátkometrážní díla. Ve třech premiérách nabídl celkem deset titulů v rozmanité velikosti obsazení.
Lednová baletní premiéra „Petite Mort" byla mezníkem v historii souboru Janáčkova divadla. Poprvé bylo uvedeno dílo uznávaného choreografa současnosti, Jiřího Kyliána, strhující „Petite Mort,"které dalo jméno celému baletnímu večeru. Večer otevřel dvěma choreografiemi Mario Radačovský - miniaturou „tanečního orchestru" na 1.větu 5.symfonie Osudová Ludvíka van Beethovena s názvem „Beethoven" a tanečním mikropříběhem „Spolu."
V březnu 2015 uvedlo Mahenovo divadlo v premiéře choreografii Mária Radačovského „ Black and White", což je vlastně moderně zpracovaná verze Labutího jezera, která měla předtím velký úspěch v USA. Impulsem k vytvoření nového pohledu na bílou a černou labuť, bylo onemocnění a léčba Maria Radačovského na rakovinu . Prodělal ji a zdárně vybojoval život ve svých 27 letech, v době, kdy byl na vrcholu své taneční kariéry.
V říjnu 2015 bylo v Janáčkově divadle v premiéře uvedeno „Made in USA," které bylo věnováno choreografům žijícím a tvořícím v USA. Diváci měli možnost poznat dílo George Balanchina, otce baletní neoklasiky, současného tvůrce Olivera Weverse a dílo světoznámého souboru Momix, tanečně pohybových iluzionistů.
Od roku 2013, kdy se stal Mário Radačovský uměleckým šéfem baletu NdB, dochází každoročně k vzestupu návštěvnosti baletních představení i zájmu mladých diváků o balet.


Čím byste byl, pokud by se z vás nestal tanečník, choreograf?
Asi letcem, dodnes miluji létání. V Kanadě jsem si chtěl udělat kurz létání, ale nebyl čas a kurz byl drahý. Díky mé profesi létám po celém světě, tak se mi létání alespoň takto splnilo. Ve vzduchu jsem dořešil mnoho věcí, pod vodou panikařím.

V jakém věku jste se pro kariéru tanečníka rozhodl?
S rozhodnutím mi pomohla teta Gabriela, v 10 letech mě přihlásila na konkurz do Taneční konzervatoře v Bratislavě. Tím mi změnila život a jsem za to rád.

Co vás vedlo v roce 1992 k půlročnímu angažmá v Brně?
Nesouhlasil jsem s určitými kroky vedení Baletu SND a Zdeněk Prokeš, umelecky šéf baletu NdB, mně nabídl angažmá.

S kolika tanečními partnerkami jste vystupoval a které byly ty, na které se nezapomíná?
Po čas své taneční kariéry s 20 - 30 tanečnicemi. Těch, na které se nezapomíná, je víc. Soňa Zejdová, hodně jsem se od ní naučil, Simonka Fišerová, Nora Gallovičová, Terka Podařilová, Zuzka Susová. V Holandsku Fiona Lummis a Cora Boss Cruise, v Kanadě Anik Bissonnette a Evelin Hart. Bylo jich hodně. Zásadní byla na konci kariéry, Klaudie Bittererová, nyní již má manželka.

Tančil jste na významných divadelních jevištích, která vystoupení považujete za stěžejní?
Z domácích ND Praha, Brno i Bratislava. Na domácích jevištích se tancuje hůř, hlavně, když uděláte kariéru v cizině, to se potom od vás hodně očekává.
Nejvíc asi vzpomínám na Pařížskou Operu Garniér, po představení za námi přišla Maja Plisecká. Dále Teatro Colon Buenos Aires, Lincoln center v New Yorku, Bolšoj teatr Moskva, Opera v Sydney a Melbourne, Place Des Arts Montreal. Bylo by jich víc.

Mají muži a ženy stejný přístup k profesi tanečníků?
Měli by mít, i když technicky jsou odlišní. Obě pohlaví musí tanec milovat, jinak ať tanec nedělají. Tanec je těžká disciplína s nejkratší životností. Tanečník musí žít tancem, je to vidět ve tváři. Divák pozná, zda je tanečník znuděný nebo plný energie.

Poprvé jste vystoupil v 17 letech. Jaké emoce u vás převládaly při prvním a při posledním vystoupení?
Celou noc před prvním vystoupením jsem nespal. Na začátku kariéry jsem měl velké štěstí. Měnila se generace sólistů, byl jsem tři měsíce ze školy a dostal nabídku tančit Alberta v baletu Giselle. Tančil jsem se Soňou Zejdovou, což byla v té době jedna z nejlepších československych tanečnic. Být s ní na jevišti byla pro mladého chlapce velká pocta. Hodně jsem se toho od ní naučil. Následně jsem dostal smlouvu jako sólista. Byl to pro mě úžasný, příjemný šok.
Poslední vystoupení? Den po vyhození z funkce uměleckého šéfa Baletu SND jsem jako sólista tančil v premiéře A.Vivaldi „Čtvero ročních období." Nikdy na to nezapomenu. Ještě před vystoupením diváci bouřlivě aplaudovali a já věděl, že hezčí zakončení taneční kariéry bych nezažil.

Zcestoval jste velkou část světa. Kdyby jste si mohl vybrat, kde byste chtěl žít a tvořit?
Upřímně říkám, že teď v Brně. Brno má velký potenciál, krásná divadla, nemusí se do divadla dlouho cestovat, cítím se tu dobře. Mám skvělý tým, vedení, máme podporu od města. V dané chvíli je mi v Brně velmi dobře, cítím, že se v divadle něco historicky děje. O našem divadle se začíná mluvit i mimo republiku.

Měl jste někdy přítelkyni mimo obor tance?
Nikdy, tak to prostě je. Pro muže i dámy, kteří mají partnera mimo obor, je to těžké. Neexistuje pevná pracovní doba, představení jsou večer, jezdí se na zájezdy a tak partneři na sebe mají málo času. Proto se dávají dohromady páry z divadla, chápou se, tráví spolu víc času a je to pro ně přirozenější.

Klaudii Bittererovou jste poznal v Baletu SND, přešla s vámi do Baletu Bratislava a později do Baletu NdB. V Brně jste se vzali. Spojil vás balet, přeskočila jiskra?
Spojil nás tanec a Klaudie je vynikajíci skokan, tak jiskry velice skákali. Není lehké být manželkou šéfa, naštěstí lidé vidí její kvality a soubor ji přijal. Bude úžasné zestárnout spolu. Je to svazek navždy.

Jak trávíte volný čas?
Máme menší domek v Bratislavě, tam trávíme víkendy. Klaudie je zdatná zahradnice, moc to umí s kytičkami, já dělám úpravy na domě. Nedávno jsme společně dělali obrubníky na zahradě. Je to zdravá psychohygiena, mozek se vyčistí a prací načerpáme novou energii, která je pro tanec i vedení nezbytná. Tanec se musí dělat jako sport, který tě baví, jinak by to dobře nedopadlo.
Také rádi chodíme do hor a do lesa. Klaudie sbírá hřiby a já mám rád procházku.

Liší se reakce publika na představení v Bratislavě, v Brně a ve světě?
Myslím, že neliší. Je to stejné, ať má hlediště sto nebo tisíc míst. Divák vycítí kvalitu, a když se mu balet líbí, velmi rád zatleská. Když je tanec nekvalitní, nastaví tanečníkům zrcadlo, příště nepřijde a my ho ztratíme. Divák má právo vidět dobré dílo. Tím, že se rozhodne jít ve volném čase na představení, koupí si lístek, pokud jde celá rodina, jsou to nemalé peníze, je na nás, mu tento čas zpříjemnit, něco mu předat. Navíc pokud divák vidí kvalitu a nadšení, odpustí chybu, která se může stát. Je to tenký led, náš závazek k divákovi, být dobří. S ředitelem NdB, Martinem Glaserem si uvědomujeme, že si budujeme značku, že jeden úspěch nestačí, tradice kvality se buduje těžce, nesmí se dělat kompromisy, nesmíme polevit, to bych potom radši kosil trávu. Pro mě bylo velkým vyznamenáním, když mi Elke Schepers řekla, že brněnské nastudování Petite mort, je v současnosti nejlepší na světě.

V Brně se po vzoru světových jevišť zavádí blokový systém. Je cílem zvednutí kvality představení?
Tančil jsem tak ve světě, v Bratislavě jsem zavedl blokový systém v roce 2009 a zavádím to všude, kde jsem v pozici šéfa. Je to funkční systém, tanečníci se koncentrují na 1 - 2 tituly, ihned po představení se zamyslíme, probereme možnosti, kvalita roste. V bloku se vystřídají všechna obsazení a během bloku, když se neskáče z kusu na kus, se můžeme připravovat i na novou premiéru

Je ve světě běžné, že taneční soubor má mezi sólisty více cizinců, než vlastních tanečníků? V našem souboru je asi 60% cizinců a 40% domácích tanečníků. Za rok to může být jinak. Do Brna se hlásí tanečníci z celého světa. Globalizace zasáhla i baletní svět. Češi berou angažmá ve světě, cizinci u nás. Navíc pokud škola vyprodukuje jen pár absolventů, tak to jinak nejde. Má to svá pozitiva, naše přirozenost je ovlivněna cizí mentalitou. Potom je třeba vytvořit homogenní soubor.

V brněnském baletním souboru je hodně mladých sólistů. Udržet se v kondici, je asi těžké a „důchodový věk" tanečníků nízký. Čemu se věnují tanečníci po ukončení kariéry?
V Čechách neexistuje důchod. Po čtyřicítce je tanečník vyhozen na ulici a na důchod si musí počkat. Mnozí tanečníci musí jít mimo obor, někteří se připravují dopředu na tuto dobu studiem nebo začnou studovat. Považoval bych za správné, obnovení důchodu tanečníků. Tanečníků není moc, do důchodu by jich šlo ročně maximálně pár desítek. Stát by měl projevit pochopení. Tanečník si zničí tělo, jediný zlý skok a je po kariéře. Klesá počet dětí, kteří se hlásí ke studiu tance, rodiče si uvědomují rizika a ví, že se stát nepostará.

Sólista Baletu NdB , Jan Fousek, pravidelně vítězí v divácké anketě Cen Diva. V roce 2014 vytvořil pro Balet NdB první choreografii, Lidice. Vidíte u něj talent pro choreografii?
Jan má dlouhodobější zdravotní problémy bude muset asi ukončit taneční kariéru a to mu je jen 34 let. Viděl jsem i jeho choreografie pro Konzervatoř, talent má a vidím v něm potenciál do budoucnosti.

O kolik nových členů se rozrostl baletní soubor na sezonu 2016/17? Odešel někdo?
O pět dam a čtyři muže. Muži zlepší kvalitu mužského souboru. Ti, co odešli, byli horší. Dvě dámy jsou z Konzervatoře a mají velký potenciál. Odešlo devět členů do Drážďan, Lipska, Innsbrucku... Tanečníci z ciziny se v Brně zdrží vždy 2 - 3 roky a pokud si tu nenajdou soukromé vazby, odchází dál. Je to přirozené.
Soubor se po stránce technické kvality začne podobat úrovni, kterou bych si přál. Do budoucna vidím na Konzervatoři čtyři krásné členky souboru, nyní ve věku 12 - 15 let. Snad je puberta nezmění.

Na jaká baletní představení se mohou diváci NdB těšit v sezoně 2016/17?
V podzimní premiéře uvidí diváci „Chvění" na hudbu Jiřího Pavlici, v interpretaci Hradišťanu, Filharmonie Brno, Altai Kai a Jumping Drums a hudbu 3.věty symfonie Henryka Góreckého.
Vznikne kreace, jejíž obsah byl inspirovaný básní Vladimíra Holana „Poslední list," ale i současným obrazem našeho světa počátku 21. století. Zaznívá zde otázka - kdo vlastně jsme a kam jdeme?
Pro Balet NdB připravuje „Chvění" Petr Zuzka, umělecký šéf baletu ND Praha a nejvýraznější český choreograf současnosti.
V dubnu uvede Mahenovo divadlo Čajkovského „Spící krasavici." Spíci krasavice je poslední z trojlístku mistrovských baletních partitur Čajkovského, která v současném repertoáru ND Brno na rozdíl od Labutího jezera a Louskáčka, chyběla. Na scéně Mahenova divadla, které je nádhernou dobovou kulisou, ožije v bohatých kostýmech, scénografii, krásná klasika, výpravný a čistý styl. Inscenace akceptuje poetiku petrohradské baletní tradice, proto byl k nastudování pozván ruský baletní mistr a choreograf Bachram Juldašev .
Diváci se také mohou těšit na obnovené premiéry, v krásných kostýmech a kulisách, inscenací „Labutí jezero" a „Sněhurka a sedm trpaslíků." I „Bajadéro" změní scénografii. Za pět let bude mít Brno klasický repertoár, který miluji, v plné parádě. Podpora města vzrostla o 180% , to je pro nás a diváky velké štěstí.

Na jaké hosty Baletu NdB se těšíte ?
Diváci již mohli vidět bratry Bubeníčkovi, škoda, že jen v jednom představení. Těším se na prvního tanečníka Royal balletu Londýn (Steven McRay), prvního tanečníka královského baletu Stockholm (Andrej Leonovič) a Dariu Klimentovou, která byla primabalerinou Royal Opera House v Londýně, v roce 2014 ukončila taneční kariéru a teď učí tanec. V Baletu Brno bude dámám týden jako pedagog zadávat tréningy klasického repertoáru. Další zajímaví hosté jsou v jednání.

Co bude pro vás a baletní soubor zájezdem sezony 2016/17?
Ve finském Tampere šestkrát v průběhu týdne vystoupíme s Louskáčkem. Snad nám to otevře dveře dál. Těším se také na vystoupení v rakouském Villachu a slovinském Maliboru.

Máte do budoucna vizi čeho byste chtěl s baletním souborem NdB dosáhnout?
Doufám, že vize už je viditelná. Byl bych rád, aby Balet ND Brno do deseti let vnímali ve středoevropském prostoru jako něco, co se musí vidět, aby za kvalitou představení jezdili domácí i zahraniční návštěvníci. Aby jezdily autobusy do Brna, ne Budapešti, Prahy,Vídně, ale k nám.
Na začátku mého působení v Brně mé představy vzbuzovaly výsměch, ale sešli jsme se tu čtyři mušketýři - Martin Glaser, Martin Františák, Jiří Heřman a já, rozumíme si, jsme tým a shodli jsme se třeba v tom, že by mělo být samozřejmostí vzájemné hostování ND Praha, Brno a Bratislava. Balet NdB a ND Praha teď začal konečně jasně komunikovat a výsledkem je, že jsme byli v Praze a balet ND Praha konečně po jedenácti letech přijel do Brna. Je smutné , že to trvalo tak dlouho.
Po třech letech, co jsem uměleckým šéfem, kamkoliv přijedu na premiéru, všude se na Balet Brno ptají. Co se u vás děje? Chceme s vámi spolupracovat, kdy u nás vystoupíte? To je radostné zjištění.

 

 

 

 

 

 

yy

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1365575, tato sekce: 2176. Webdesign Michal Škrabálek