Saša Sandras: Deník Jacka Novotného

Počítačový genius, Čechofrancouz Jack, po nelehkém dětství pozná v osmnácti letech jednadvacetiletou nymfomanku Felicitu. Strhne ho sex s ní, a i když se mu některé její aktivity příčí, nedokáže se jí postavit. Je zcela nepřipravený na vztah a sex s Felicitou ho ovládá.
Když si později uvědomí, že jejich představy o životě se míjí, neřeší to, věří, že se manželka změní. Strhující příběh zachycuje, kam až Jacka dovede život s neléčenou nymfomankou.

Prodejní weby: KKNIHY,Kosmas, Google, Palmknihy, Wooky, Databook, Jiné knihy a Ereading, kde je možná i výpůjčka.

Saša Sandras: Tak pojď

e-kniha "Tak pojď" obsahuje 11 povídek. Některé jsou veselé, jiné nostalgické, ve všech je kousek lásky a ta má mnoho podob. Děj části povídek je zasazen do totality, další jsou z 21.století. 

Prodejní weby: PALMKNIHY, eReading.cz, bux.cz, Google Play, alza.cz, KOSMAS, BOOKPORT.

Více z rubriky Blog



Příběhy, které se nevešly do knížky - pro děti

Donův antidrogový blogísek

Fotografie a já

Betlémy v našem okolí

Knížky pro dospělé

Křehký příběh dvou lidí, kteří se setkají na sociální síti.

Saša Sandras: Virtuálně
Delfínek, Čechofrancouz, 29 let, manželství na dálku, vyznavač volného vztahu, počítačový expert, hazardér a dobrodruh, majitel „ třinácté komnaty."
Viola, Češka, střední věk - věk nikdy nesdělí, vdaná za workoholika, úspěšná pracovnice kulturní agentury, nedůvěřivá moralistka, majitelka „prázdného hnízda."
Viola a delfínek se potkají na sociální síti - chatu, on se chce zdokonalit v českém jazyku, ona se od něj chce učit angličtinu. Moc jim to ale nevěřte, oběma jde o něco jiného a navzájem odlišného.
Delfínek chtěl na začátku psaní krásnou, voňavou holku na jednu noc a Viola hledá spřízněnou duši, chce si povídat.
Proč tráví tato nesourodá dvojice víc jak rok společné večery na chatu? Proč se na ně těší? Co je k sobě táhne?

Prodejní místa : KKNIHY, Kosmas, Google, Palmknihy, Wooky, Databook, Jiné-knihy, alza.cz, O2Active, digiport.cz a eReading, kde je možná i výpůjčka. 

PROČ JSEM SE ROZHODLA NAPSAT KNÍŽKY PRO DOSPĚLÉ?

http://www.kknihy.cz/s-sandras-jsem-tak-trochu-celozivotnim-ditetem/

11. října 2011 - rozhodnutí

Když jsem dělala téměř před 10 lety rozhovor s brněnskou výtvarnicí Marií Hladnou, nějak jsme se zapovídaly a já na ni vypálila pár básniček, které jsem v té době skládala. Bylo to takové hraní, vypovídání se z emocí, nic víc. Jí se líbily a nejen to, řekla mi, že bych je měla vydat. Tomu jsem se tehdy ze srdce zasmála. Nakonec se z nás staly kamarádky a ilustrovala mi v roce 2006 moji první knížku pro děti.
Nebýt jí, nikdy bych se do psaní nedala. Psaní mě baví, je pro mě velkým relaxem, když se k němu po večerech dostanu. Umožňuje mně poskládat svět a život tak, jak se mi líbí, jak jej v danou chvíli chci mít. Mohu propadnout fantazii, představám, snům. Jo, to je velký luxus pro duši :-)
Vydání knížky už tak jednoduché není, luxus je to také, neboť vydání knížky stojí peníze a nakladatelství je v této době moc nemají. Knížek je v dnešní době přehršel, ne jako před revolucí, kdy se sháněly. Čtenářů je málo. Svět se otevřel a tak mohou lidé svá dobrodružství žít v reálu a nemusí je hledat v četbě.
Psaní pro děti mě bavilo a naplňovalo, ale je to hodně drahá záležitost. Pro děti je téměř nutný, drahý, tuhý obal, plnobarevná ilustrace, dobrý ilustrátor, pěkný papír. Nic z toho není nutné v knížce pro dospělé. Tam rozhoduje především příběh, potom aby se dostal ke čtenáři ... a zaujal ho. Vím, také nic jednoduchého.
Rozhodla jsem se, že podstoupím všechna tato rizika a dám se do psaní pro dospělé. Začínám hledat téma. No, hledat moc nemusím, v hlavě se mi jich honí už pár let, víc než dost. Jen se musím rozhodnout, kterým směrem se vydám.

Hurááá, začátek, dlouhé, několikaleté rozhodování, zda se do psaní dám, mám za sebou a navíc ... jednoho čtenáře už mám jistého!!! Majka mě do psaní pro dospělé „honí" od té doby, co se známe.

18. října 2011 - vybírám téma

O víkendu jsem při procházce a čištění hlavy v lese, z ní vysypala i většinu zamyšlených témat ke psaní. Rozhoduji se už jen mezi čtyřmi, kterým jsem dala pracovní názvy:

Podoby lásky - příběhy mé, z mého okolí i smyšlené
Kapři v moři - román o podnikání v Česku
Noci na chatu - román z prostředí sociální sítě
Dobré světlo - příběhy, které jsem vyčetla z fotografií, které mě zaujaly na fotografických galeriích

20.listopadu 2011
Nakonec jsem se rozhodla pro romám z prostředí sociální sítě. Ostatní tři témata mohou být povídky a mohu je psát průběžně, pokud budu mít nutkání. Zvažovala jsem zda romám ze sociální sítě budu psát jako vypravěč nebo v 1.osobě. Rozhodla jsem se pro 1.osobu, sdělení bude silnější. Snad.
Teď už jen ušetřit čas na psaní, ale přichází krátké dny a dlouhé noci ... tak co s nimi :-)

10.dubna 2012

Virtuálně
...někdy věci nejsou takové, jakými se zdají být ...

Křehký příběh dvou lidí, kteří by se v reálném životě míjeli.
Oba úspěšní ve své profesi, oba něco ztratili a něco hledají. Ona nedůvěřivá moralistka, on životní hazardér. Nebo je to jinak?
Na sociální síti je možné vše.

 





Přidat komentář

Jméno (volitelné)
Web (volitelné)
Email (volitelné)

Zpráva (povinné)



Napsal: Ivana Gašparíková, 29. 03. 2019, 13:30:14

Recenze
Dílo Virtuálně je kniha, která nás zavede na téma virtuálního světa a jeho vlivu na nás a naše „spokojené” životy.
Na prvních stránkách se setkáme se ženou středního věku, která navštěvuje chat pod nickem Viola. Ve chvílích, kdy se odhodlá navázat vztah s virtuálním světem, se cítí opuštěná, a to i díky tomu, že její dcera vylétla z hnízda. Náhle už není matkou, kterou by někdo každý den potřeboval, a hodlá najít spřízněnou duši, aby se nemusela cítit natolik sama. Díky autorčinu umu vnímá čtenář ony pocity osamění a potřeby být pochopen.
Ztracená Viola se na chatu po určité době setkává s Delfínkem, který svou lámanou češtinou upoutává její pozornost a spouští koloběh pravidelné chatové komunikace. Příběh je plný otazníků, které jsou zodpovězeny postupným odkrýváním odlišných charakterů obou postav.
Viola je velice úspěšnou ženou ve své práci, skvělou matkou a zároveň se i snaží být dobrou partnerkou svého workoholického manžela. Přes všechny své úspěšné role však její vnitro touží po odhalení a pochopení. Na druhé straně se setkáváme s Delfínkem. Jejím pravým opakem. I on sám je profíkem ve svém povolání, ba i zájmech, ovšem narozdíl od Violy má jiné morální zásady a svůj život se snaží žít naplno i když zažívá pády a hodně bolesti.
Obě postavy do sebe naráží ve snaze ukázat svůj pohled na svět. I když mají odlišné názory, vytváří se mezi nimi pevné pouto, které posilují pravidelnými schůzkami v chatovací místnosti „On the pier“, kterou Delfínek vytvořil pro soukromou komunikaci. Rozhovory těchto dvou protikladů se zabývají především otázkami vztahů a možnostech bytí.
Autorka vsadila na vyprávění příběhu v podobě elektronické chatové komunikace s nepravidelnými myšlenkovými vstupy Violy, přičemž se odkrývají ještě jiné dějové linie. Díky tomuto přístupu se kniha čte velice rychle a plynule. V první řadě je zajímavým aspektem to, že přestože se Viola snaží před svým virtuálním přítelem ukrýt svou identitu, čtenář se o ní nakonec dozvídá více než Delfínkovi. Ten sice o sobě řekne vše, ale čtenář má pocit, že možná klame a není tím, za koho se vydává.
Kniha je členěna na kapitoly, které jsou označené daty, kdy si naši dva aktéři chatují, s výjimkou úvodní kapitoly (pojmenované Chat) a závěrečné kapitoly (s názvem Můj manžel). Odlišné postavy společně rozebírají spoustu témat, jako je umění, láska, sex a osobní sny, ale ke konci příběhu se jejich rozhovory týkají spíše otázek workoholismu a vyrovnání se s osudovým rozhodnutím.
Charaktery všech postav byly vytvořeny velice věrohodně, protože nám jsou blízké i ze soukromého života. Viola, která je natolik zásadová, až je z ní často morální policajt, dokáže v příběhu připomenout vážně onu maminku, která nám říká, co bychom měli a neměli. Často se dostává do situací, kdy se pokouší Delfínkovi dávat rady ohledně jeho osobních vztahů, i když sama nežije v takovém manželství, které by jí vyhovovalo. Naopak Defínek je ten typ člověka, který jde do všeho po hlavě a žije především okamžikem. Dost dobře si spoustu věcí přibarví, aby měl před ostatními lepší vizáž. Nebo je vše, co říká, pravda? Rozhovory místy připomínají dialogy matky s nezbedným synem a musím se přiznat, že upjatost Violy mi v určitých pasážích lezla krkem.
Saša Sandras dokáže udržet čtenářovu pozornost a gradovat děj, i když některé rozhovory nudí a nikam nesměřují. Zvláštní je, že závěr příběhu nedošel k vrcholu, a zůstal tak nedokončen se spoustou otázek a dychtivostí. Můžeme ovšem předpokládat, že navazující kniha s názvem Deník Jacka Novotného nám toho více odhalí a ucelí celý příběh. Je pravdou, že Delfínek - Jack Novotný – je pro čtenáře zajímavější postavou než samotná Viola.
Musím uznat že nejsilnější stránkou díla je ona forma chatu, ve které je psán téměř celý příběh. Díky tomu hodně baví a špatně se odkládá. Příběh není přehnaný, je konzistentní a funguje. Otevírá témata, která jsou všední, ale mezi řádky čtete, že zdání klame. Protože souvislé texty zde spíše nejsou, je otevřená možnost pro čtenáře, jak si příběh představí a co si vsune do pozadí. Proto mě mrzelo, že kniha není více záhadnější, napínavější. Náznaky něčeho takového tam sice jsou, ale už se tomu pak nevěnuje pozornost.
Myslím si, že volné pokračování knihy Virtuálně s názvem Deník Jacka Novotného bude mít v sobě více šťávy. Přeci jen si přečteme příběh sexuálně nezastavitelného Delfínka s nutkáním najít svou virtuální Violu, kterou začíná být posedlý.
Knihu bych doporučila všem, kteří také hledají kousek porozumění a vzrušení z něčeho neznámého. A nebo těm, kteří jsou stejně zvědaví jako já na cizí písemnou komunikaci.

Ivana Gašparíková, recenzentka knižního webu Svět mezi řádky



Napsal: Ivana Gašpariková, 05. 03. 2019, 22:16:39

Deník Jacka Novotného je vážně pokračováním s velkým P. U prvního dílu jsem plesala, jak je geniální napsat knihu jako chatovou komunikaci, ale je fakt, že tím Saša Sandras ukradla čtenáři tolik prožitků z jejího psaného slova, až škoda. Pokračování, jak již napovídá název, je psáno formou „deníku”, i když to není zcela na první pohled patrné. Příběh však nenavazuje na první díl, ale začíná od znova, kde má čtenář možnost se více seznámit s Jackem alias Delfínkem.

Viola, vystupující primárně v prvním díle, jde do ústraní, aby Jack mohl rozvinout svůj charakter a vyplnit chybějící informace. S naším hlavním hrdinou začneme u jeho komplikovaného dětství a vztahů s matkou. Plynule se přesouváme do studentských let, kdy potkává svou první lásku a zároveň budoucí manželku, Felicitu. Díky anotaci hned tušíme, co je Felicita zač. Nymfomanka, která Jacka zcela zaslepí svou touhou po sexu a praktikách, které nejsou tak zcela běžné. Jacka tím dostává do kolen a ten dělá životní rozhodnutí, které mu v budoucnu láme vaz. Z tohoto sexem posedlého párečku se stávají novomanželé.

V průběhu manželství si postupně Jack uvědomuje, že Felicita není zrovna vzorná ženuška, která by mu chtěla vařit a prát špinavé ponožky, a i přesto se jí drží zuby nehty. Ovšem do doby, než Felicita zabije „baby”, jak již Jack svěřoval Viole v jejich chatové komunikaci. Konečně se dozvídáme, co byl onen klín, který nadobro rozerval jejich posvátný svazek. Jack se začíná upínat na svou virtuální Violu a hodlá ji najít, ať se děje, co se děje.

Příběh je psán ich-formou z pohledu hlavního hrdiny a členěn do osmdesáti kapitol, jejichž názvy okamžitě odhalují, co se bude dít. A to je největší minus knihy. Nadpisové spoilery škodí, jak můžou, a to zejména na konci knihy, kdy napětí graduje a díky nadpisům je v podstatě skoro zbytečné číst závěrečnou kapitolu. Jakmile se však povzneseme nad tento „přebytek”, vplujeme do života nenaplněných snů a potřeb muže, který má nutkání žít ve vztahu, který ho ničí. Ovšem každý má své hranice a ne jinak tomu je u hlavního hrdiny.

Dílo má velice dobrou literární úroveň. Klady knihy vnímám hlavně v psychologii, která je bravurně pochopená a do knihy vložená. Není to jen jakési pachtění se za psychickými poruchami, ale reálné zpracování, díky kterému jsou postavy věrohodné a text na základě tohoto není děravý. Děj ubíhá plynule a dokonce se povedlo odstranit i hluché body, se kterými jsme se mohli setkat v prvním díle. Autorka dokázala velice důležitou věc, a to vzbudit takový zájem, abyste knihu neodložili.

Ale… i přesto jak skvěle je příběh zpracován, vystupuje zpoza řádků pár ale, které naruší atmosféru. Dějová linie z prvního dílu nekoresponduje s dějem v knize druhé. Je to škoda, když celou dobu příběh lícuje a je skvěle naplánován. Dalším ale je pro mě určitá změna v Jackově charakteru, kdy ryze chlapská povaha dostává ženské rysy. A poslední vadu vnímám u vysoké rychlosti vyprávění příběhu. Určitě by nebylo špatné vytvořit více místa pro mezilidské vztahy, kterými se kniha zabývá. Protože žít s Jackem jeho život je i adrenalin pro čtenáře.

I přes drobné nedostatky je pro mě kniha vážně velice příjemným zážitkem a poutavým čtením. Rozhodně je vhodná pro čtenáře, kteří mají rádi knihy na jeden večer, anebo lidi, kteří rádi čtou o životech, které jsou diametrálně odlišné než ty jejich. Text vede po cestě až k cíli a není třeba složitě přemýšlet. Líbí se mi ta zvolená jednoduchá forma na složité téma. Přestože taková literatura nepatří do mého preferovaného žánru, tuším, že další díla autorky nenechám bez povšimnutí. Rozhodně doporučuji. A ve finále, je jedno, zda začnete druhým pokračováním Deník Jacka Novotného nebo první knihou Virtuálně. Zapadají do sebe jako puzzle, ale fungují i jako samostatné příběhy.

Ivana Gašpariková, redaktorka a recenzentka Čteme české autory


Napsal: Jarmila N, 28. 01. 2019, 11:06:09

K Vánocům jsem dostala Tak pojď. Některé příběhy mě rozesmály,u některých jsem byla smutná a některému se těžko dalo uvěřit. Ptáte se na konci, který se mi nejvíc líbil, tak Tři kamarádi.


Napsal: Alois Nedbal, 17. 04. 2017, 11:08:42

Už jsem to nehlídal, před Velikonocemi přijela sestřenice a dala ženě přečíst Virtuálně, od té doby si mě víc hledí. Chce číst i tu druhou knihu. Nemáme čtečku, tak až zase přijede. To dáme oba. Pište !!!!


Napsal: Saša Sandras, 13. 01. 2017, 14:13:53

V listopadu 2016 vydalo Nakladatelství ë-knih www.kknihy.cz knížku "Deník Jacka Novotného."
Virtuálně i Deník Jacka Novotného nabízí prodejní weby : KKnihy, Kosmas, Google, Palmknihy, Wooky, Databook, Jiné knihy a Ereading, kde je možná i výpůjčka.


Napsal: Saša Sandras, 11. 08. 2016, 19:44:24

Knížku "Virtuálně" vydalo el. Nakladatelství KKNIHY, www.kknhy.cz v červenci 2016. Moc děkuji :-)


Napsal: Alois Nedbal, 27. 06. 2014, 22:39:24

Pořád nic?


Napsal: Sandras, 12. 05. 2013, 19:51:13

pro Evelínu Mastnou a další, kteří mi píšete přes kontaktní formulář: Knížka Virtuálně ještě nevyšla, nikde ji nedostanete.


Napsal: Evelína Mastná , 01. 04. 2013, 18:07:37

V Opavě jsem knížku nikde nesehnala. Zeptám se v Ostravě. Na chatu se toho zažije, he, he.


Napsal: anonymní, 04. 12. 2012, 17:49:49

Ahoj Šašo tvoje knížka Don semi moc líbí tak ahoj


Napsal: Sandras, 24. 08. 2012, 15:12:39

Coufalovi, kdy knížka vyjde, nevím, začala jsem hledat vydavatele. Knížka není pro děti, asi nezaujme ani náctileté, je určena čtenářům od 20 - 100 let :-)


Napsal: Hanka a Pepa Coufalovi, 10. 08. 2012, 11:22:19

Kdy knížka vyjde? Je pro mladé?


Napsal: Sandras, 27. 01. 2012, 14:10:46

Ahoj Jani, tak mi na dovolené dáš téma pro jeden příběh :-) Jinak už jsem začala psát romám ze sociální sítě. Příběhy lásky s různým koncem budu psát průběžně. Tak začnu s tím Tvým :-)


Napsal: Jana Holečková, 20. 01. 2012, 08:02:55, @Jastasov @seznam.cz

Asi bych vybrala téma č.1. Přeji moc a moc čtenářů.


Napsal: Sandras, 20. 11. 2011, 17:18:41

Jiří, jsem ráda, že jsi na můj web zabloudil. Určitě na téma "Kapři v moři" přijde čas, teď je ale ještě brzy. Oni by se ti kapříci poznali. Ty také :-) Ale jsi odvážný, to se mi líbí.


Napsal: Jiří J, 29. 10. 2011, 22:21:38

Jsem pro Kapry v moři


(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1635124, tato sekce: 3696. Webdesign Michal Škrabálek