Ztišme se. A možná tak jako mudrci zahlédneme hvězdu,která změní náš život, říká Vojtěch Cikrle.

Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle (1946) nemohl z politických důvodů studovat. Vyučil se slévačem a odmaturoval až později na večerní Střední škole pro pracující v Brně. Pracoval jako dělník a po vojenské službě v roce 1971 byl přijat ke studiu na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Na kněze byl vysvěcen v roce 1976 v brněnské katedrále. V letech 1976-1982 působil jako duchovní, v létech 1982-90 vykonával funkci prefekta, později rektora v Kněžském semináři v Litoměřicích. 14. 2. 1990 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován v pořadí 13. sídelním biskupem brněnské diecéze.
Vojtěch Cikrle je při České biskupské konferenci od roku 1990 zodpovědný za duchovní službu v armádě, za rodiny a sociální péči a za Kněžskou formaci. K zájmům otce biskupa patří hudba, sport a astronomie.

Jaká je Vaše nejstarší vánoční vzpomínka z dětství?
Radost z toho, že jsme byli všichni společně u stromečku.

Co jste si přál jako dítě nalézt pod stromečkem?
Nejvíc jsem toužil po tátovi, ale byl ve vězení. V době, kdy jsem ho potřeboval, v něm strávil 11 let jako politický vězeň. Všichni měli takové hezké táty, a ten můj, jak jsem si ho pamatoval z návštěvy ve vězení, byl vyhublý, v ošklivých hadrech, vůbec se mi nelíbil. Přesto jsem po něm tesknil.
Pod stromečkem jsem chtěl mít taky hračky, jako ostatní, ale většinou jsem dostával věci, které se stávaly součástí mého oblečení nebo obutí.

Byl jste vychováván jako křesťan od narození?
Ano a jsem za to vděčný.

Čím jste chtěl být jako dítě?
Asi jako každý kluk, který vyrůstal blízko závodního okruhu - automobilovým nebo motocyklovým závodníkem.

V jakém věku jste se rozhodl pro studium teologie a co Vás k tomu vedlo?
K takovému životnímu rozhodnutí se obvykle nedochází ze dne na den, ovlivňuje ho víc věcí dohromady.Těžko se dá jmenovat jediný důvod, pro který jsem se rozhodl, ale chtěl jsem být prospěšný druhým.O studiu teologie jsem začal přemýšlet už před nástupem na vojnu.Ale hlavně během ní.To mi bylo dvacet pět let.

Jaké máte dojmy z návštěv Jeruzaléma?
Pobývat na místech, kde se odehrály události spásy, je pro mě vždycky pouť poutí. Pro „turistický provoz" a spoustu vnějších podnětů je však obtížné přebývat na nich v klidu. Jednou jsem měl možnost být na místech Kalvárie a Božího hrobu mimo návštěvní čas, a tedy v naprostém tichu.A byl to zážitek, na který rád vzpomínám.

Jak vnímáte brněnskou adventní atmosféru?
V posledních týdnech jsem mohl projít městem jen zřídka, ale často vzpomínám na toto období před několika lety, kdy jsem šel přes město na smluvené setkání. Vrcholil předvánoční shon, všude byly ozářené obchody, ze všech stran se ozývaly koledy a všichni někam spěchali. V jedné tlačenici se potkaly dvě ženy, obě vláčely velké nákupní tašky a jedna říkala druhé: „To je blázinec, co? Jsem zvědavá, jak to letos všechno stihnu." A ta druhá řekla: „Už aby to konečně bylo všechno za námi." Obě souhlasně pokyvovaly hlavami a já jsem celý zbytek cesty přemýšlel o vykradených Vánocích, ze kterých zbyla nepodstatná slupka hmotného blaha, shon, starosti a touha mít to za sebou. Vzpomínal jsem na předvánoční setkání jiných dvou žen ze začátku našeho letopočtu v judské vesničce Ain Karin, na jejich štěstí a nevyslovitelnou radost z toho, čím je obdaroval Bůh. Přemýšlel jsem, co vlastně znamenají Vánoce pro dnešního člověka, a znovu objevoval krásu Adventu jako potřebné doby nezbytné přípravy na svátky. Jako čas, kdy zažiji, že někdo velmi bohatý mně dal to nejcennější, co měl. Svou lásku, pochopení a odpuštění, abych z toho zase mohl rozdávat dál. Boží láska, která k nám přichází v narozeném betlémském dítěti, se stává středem křesťanských Vánoc, na které se každoročně těším.A je nás víc.Na druhou stranu zakouším smutek z adventní atmosféry, která je převážně konzumní.

Kde čerpáte a čím doplňujete energii?
V kapli před svatostánkem. Tam probíhají mé nejdůležitější každodenní „pracovní porady" i „dobíjení baterií." A podle možností také toulkami přírodou.

Jaký by byl pro Vás nyní nejkrásnější dárek k Vánocům?
Abychom všichni dokázali žít v pokoji srdce.

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1404226, tato sekce: 2670. Webdesign Michal Škrabálek