Příběhy, které se nevešly do knížky - pro děti

VÝLET DO LEDNICE
Jednoho dne přišla paní učitelka Majestátná do třídy zvláště zvesela : „Děti, naše třída vyhrála Výtvarně - literární soutěž s Donem. Za odměnu jedeme v pátek do Lednice." 2. A rázem ožila. „Hurá nebude škola!" „S taťkou jsem v Lednici viděl lovit orla." „My jsme byli na zámku" „ Já se těším na ledňáčka," ozývalo se z jednotlivých lavic. Paní učitelka Majestátná výstražně zvedla prst a zahrozila: „Ledňáčka všem zakazuji. Je už chladno, bolelo by vás v krku!" Děti z ornitologického kroužku se daly do smíchu. Jejich paní učitelka si plete ptáka s nanukem.
Když paní učitelka zjistila, o co se jedná, řekla: „Xeno, zeptej se dědečka, jestli by nejel s námi. V Lednici žije hodně ptáků, poznám labuť od sýkorky, ale třeba tam budou ptáci, které jsme se ještě neučili."
Sotva děti s paní učitelkou a Bobem Ustrašeným přišly na nádraží, ozvalo se z amplionu: „Děti, které jedou na výlet s Hurvínkem, na první kolej!" „Vaškuuuu, s námi jede na výlet Hurvínek se Spejblem," halekal na celé nástupiště Zdeněk. „Nekřič, jak pavián," okřikla Zdeňka paní učitelka. „Spejbl s Hurvínkem zůstali v divadle. My pojedeme železničním vozem, kterému dali jméno Hurvínek."
Paní učitelka vytáhla z tašky skládací ukazovátko zakončené nataženým prstem. Později, během výletu, tento prst okusila kachnička mandarínská, když ji paní učitelka dětem ukazovala. Moc jí nechutnal, přednost dala kouskům rohlíků, kterými ji děti zasypaly. Na prstu také nechtěně uvízl klobouk Boba Ustrašeného. Paní učitelka tak dlouho šermovala ukazovátkem při upozorňování dětí na jmelí na starém stromu v lednickém parku, až na jeho konci skončil Bobův klobouk. Teď se však prst ukazovátka dotýkal červeného dřevěného vagonku.
Některé děti se usadily na lavicích, jiné zvědavě nahlížely k otevřeným dveřím do kabiny strojvůdce. Strojvůdce Václav měl pusu od ucha k uchu. Co měl také jiného dělat, když si ho děti fotily. Ty smělejší se později vyfotily s Václavem ve strojovně a nejsmělejší Dan, si cestou i zahoukal. Václav v každé stanici nahlásil příjezd a ptal se dětí, jestli si chtějí stanici prohlídnout. To se dětem moc líbilo. V autobuse, kterým přijeli na nádraží, rozhodoval o tom, kde se zastaví, jen pan řidič.
„Jééé, tam je velký šedý pták s dlouhýma nohama!" vykřikla najednou Martinka. „To je volavka popelavá. Vidíte, jak bez hnutí stojí a upřeně se dívá k zemi? Číhá na svoji kořist. Jakmile uvidí myšku, zmocní se jí rychlým škubnutím krku. V zobáku ji bude mít dřív, než myška zapiští ne!! " dal se do vyprávění Bob. Vlak jel pěkně pomalu, a tak stačil Bob cestou děti upozornit i na kormorány na stromech a hejna potápek roháčů na vodní hladině. Jen ledňáčky říční nebylo nikde vidět. „Podívejte," ozval se Bob. „Tam si pochutnává čáp černý na rybě. Je menší, než čáp bílý, který žije u nás v Budce. I vzácnější. Už tu ale neměl být, měl být na cestě do svého zimoviště - Afriky."
Cesta motoráčkem pomalu končila. Hurvínek zastavil v překrásně barevné stanici Lednice. Lednice nabízela tolik zajímavostí, že se to nedalo za 6 hodin, které měly děti v Lednici strávit, stihnout. A tak paní učitelka ještě před odjezdem nechala děti hlasovat kam půjdou. Na tabuli napsala: zámek, skleník, Minaret, mořské akvárium. Psala a psala, až popsala celou tabuli. Potom se začalo hlasovat.
Paní učitelka chtěla navštívit lázně Lednice, protože tam byla ředitelkou její kamarádka. Prostě to už tak je, že se kamarádky rády vidí. S paní ředitelkou lázní však nekamarádil nikdo z dětí, a tak za ní nikdo do lázní nechtěl jít. A to paní učitelka všem slíbila plavání v lázeňském bazénu a lázeňskou čokoládu zdarma! Jakmile se však začalo hlasovat o ukázce lovu dravců, všechny ruce letěly nahoru. Jen Dáša se rozplakala. „Já nechci vidět zabíjení zajíčků," natahovala. Uklidnila se, až když jí paní učitelka vysvětlila, že dravci budou lovit jen gumové atrapy zvířat.


DRAVCI A PIRÁTI
Rovnou z nádraží šla 2. A s paní učitelkou a Bobem Ustrašeným do lednického parku ke dravým ptákům. Zkušení sokolníci připravili pro děti výukový program. Nejdříve ukázali dětem kulíška nejmenšího, nejmenší u nás žijící sovu. „Žije u nás celý rok a patří mezi ohrožené druhy," upozornil děti sokolník. „I když váží míň, než pytlík bonbonů, loví ptáky, kteří jsou větší, než on." To už byl u dětí další sokolník, tentokrát s největší žijící sovou, výrem velkým. Výr velký byl velký mazel. Vyšpulil dětem k pohlazení své bříško. „Bubo váží 3,5 kg a má rozpětí křídel téměř 2 metry. Běžte si sednout na tribunu. Buba vypustím a on vám ukáže, jak umí chytit zajíce," řekl sokolník. Všechny děti vykřikly hrůzou, když na něm za chvíli Bubo přistál. Zapomněly, že je gumový. Výr byl na svůj úlovek náležitě pyšný. Jakmile k němu sokolník došel, nafukoval se, čepýřil a syčel. „V přírodě se takto chová, když je vyrušen. Loví však především v noci a za oběť mu padnou ti nejhlučnější ptáci a hlodavci," řekl dětem Bob. Potom si děti vyfotily Buba, jak sedí sokolníkovi na ruce. „Hu, hu," ozval se Bubo, když mu sokolník řekl: „Rozluč se s dětmi."
V té době už na obloze létal jestřáb lesní. Než si stačily děti připravit mobil k focení, chytil kličkující kunu. Děti seděly na tribuně a ani nedutaly. Vysoko nad nimi na obloze kroužil orel stepní a nedaleko od nich se producírovala liška. „Není živá?" ozvala se ustrašeným hláskem Dáša. Sotva všichni dravci přistáli na atrapách, začaly si je děti fotit. „Nechoďte tak blízko, přece jen jsou to dravci, i když cvičení," upozorňoval děti sokolník. Paní učitelka Majestátná to vyřešila rázně. „2. A ke mně! Uděláme si jednu společnou fotku a musíme jít." „ Nééé, ještě néé," ozvalo se ze všech stran. „Ale ano, jinak vyplují piráti bez vás."
Děti totiž čekala plavba tajemnými meandry Staré Dyje mezi Minaretem a zříceninou Janova hradu. To si nemohly nechat ujít. Pro plavbu s piráty ve škole hlasovali všichni kluci a část děvčat. Děti z ornitologického kroužku se navíc těšily, že uvidí ledňáčky. A tak plavba s piráty vyhrála před návštěvou zámku, skleníku i mořského akvária.
V přístavišti na děti čekal pirát s páskou přes oko. V pruhovaném tričku, s kapitánskou čepicí. V kryté lodi byla celá pirátská posádka. Sotva se děti usadily na lavice a loď vyplula, strhla se mezi piráty rvačka o koláče. Kapitán však udělal brzy pořádek. Rozhodl, že všechny koláče jsou pro děti. Dal také pirátům příkaz, aby dětem roznesli kelímky s horkým čajem. Zatímco se děti občerstvovaly - už měly pořádný hlad, vyprávěl kapitán dětem neuvěřitelné příhody. O panstvu na zámku, Minaretu a zřícenině Janova hradu, kam plují. Děti s otevřenou pusou poslouchaly veselé i hrůzostrašné příběhy z doby dávno minulé.
Najednou se loď zastavila. „Vidíte ten hrad?" zeptal se kapitán a ukázal dětem směrem k břehu. Hrad z větví byl 2 metry vysoký a 3 metry široký. „Kdo tam žije? A proč pokácel tolik stromů?" zeptal se Dan. „Bobr. Když si nemůže udělat obydlí v podzemí, pokácí strom a použije ho jako základ svého hradu. Ze dřeva staví i hráze na řece. Větvičkami, kůrou a lýkem se živí. Za noc pokácí i velký strom. Neumí číst, tak neví, že ničí vzácné stromy." „Je tam?" zeptala se Adélka. „Je. Z hradu vyráží až po setmění." „Půjdeme se na něho podívat," škemralo několik dětí. „Namočily byste se, je tam bažina, " řekl kapitán a pokračoval v plavbě.
„Kde jsou ledňáčci?" zatahala kapitána za rukáv Martinka. „Jeden s naší lodí létal celé léto. Ukáži vám, kde se k nám přidával," odpověděl kapitán a spiklenecky mrkl okem přes které neměl pásku. „Bude tam?" zajásala Martinka. „Myslím, že ne. Už všichni odletěli, přiletí zase na jaře." „U nás od Dušany také odletěli, těšili jsme se, že budou u vás," zapojila se do hovoru Xena. „Budou tu na jaře, musíte přijet do Lednice na jaře," ukončil debatu kapitán a věnoval se kormidlu.
Sotva loď přistála u Janohradu, rozběhly se děti k romantické zřícenině. Působila tajemně. Příběh o psu, který žil před dávnými dobami v místním psinci, dětem pořádně vrtal v hlavě. S křikem běžely k hradu v domnění, že tam třeba ten chrabrý a obratný pes, ještě bude. V hradu však našly jen ornitologickou a loveckou expozici. Když se ptaly průvodce na tajemného psa, zakroutil hlavou: „Žádný superpes na hradu nikdy nebyl." Děti mu to však nevěřily. Co může vědět člověk, který ani neví, že na Dyji hnízdil ledňáček říční? Paní prodavačka upomínkových předmětů se nestačila divit, jak rychle zmizely všechny placky a odznaky se psem.
Zpět k motoráčku dovezlo děti několik koňských povozů. Děti byly jízdou nadšené a koníkům rozdaly poslední housky a jablíčka, které jim maminky daly na svačinu.
Sotva se motoráček rozjel, začalo se venku stmívat. Několik dětí, unavených výletem i množstvím zážitků, hned usnulo. Ostatní si navzájem ukazovaly fotky z lovu dravců a už se nemohly dočkat, až je ukáží kamarádům. S Bobem rozebíraly, kdo koho v přírodě loví. Najednou Zdeněk vstal, zamával rukama, jako křídly a skočil na Vaška. „ Žákovskou!" rozzlobila se paní učitelka. „Ale paní učitelko, to byla jen ukázka lovu orla stepního. Vždyť jste říkala, že Vašek je liška podšitá," ohradil se Zdeněk. Bob, paní učitelka, strojvůdce Václav i všechny děti se dali do smíchu.

 

 

 





Přidat komentář

Jméno (volitelné)
Web (volitelné)
Email (volitelné)

Zpráva (povinné)



Napsal: Viktorie Tejralová, 23. 03. 2012, 18:12:59

všechny knížky se mi líbí.ale nečetla jsrm všechny.takovího psa by jsem mocccc a mooooc chtela.Viktorie Tejralová 3.B. 9let.


Napsal: Sandras, 04. 05. 2011, 13:20:03

Pane Nový knížka "Ledňáčci a jejich kamarádi "vyjde v létě 2011. Dám sem vědět, až bude v knihkupectví. Je určená dětem do 10 let a milovníkům ptactva do 99 let :-)


Napsal: Pavel Nový, 03. 04. 2011, 10:51:00

Kdy vyjde knížka o ledňáčcích a kde se dostane koupit?


Napsal: Sandras, 18. 08. 2010, 22:40:22

Paní Novotná, děkuji Vám za návštěvu a pokud jste již navštívili Lednici a piráti tam nebyli, tak prosím nezlobte se na mě. Piráti jsou fikce,ale projížďka lodí i bez nich má své kouzlo.


Napsal: Marie Novotná, 13. 08. 2010, 13:28:41

Na vaše stránkymě mě upozornila sekretářka. Její dcerka zná Dona ze školy. Můj vnuk do školy teprve půjde. Přečetla jsem mu tento příběh a máme program na neděli. Jedeme do Lednice. Jen doufám, že tam budou ti piráti, na lodičku se moc těší. Letové ukázky už viděl s rodiči.


(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1431032, tato sekce: 3156. Webdesign Michal Škrabálek