Fotografie a já

K fotografování mě dovedla má práce. Bylo ekonomičtější a operativnější si sama při rozhovoru zpovídaného vyfotografovat. Stejně tak zachytit koncert, vernisáž či památku pro článek nebo reklamu. Nahrála mi i doba začínajících digitálních fotoaparátů. Ten luxus - nafotit sto fotek a pomocí DELETE zlikvidovat všechny rozmazané a jinak nepovedené a vybranou fotku přes PC poslat do redakce. Druhý den již mohla být zveřejněna. Novinám tato kvalita stačila. Nikdy si nestěžoval ani žádný umělec, politik a dokonce ani profesionální fotografové s kterými jsem rozhovor vedla.

Teprve později, až jsem začala chodit na amatérské fotografické galerie, jsem zjistila, kolik nedostatků moje fotky mají. U novinařiny mám ráda rozhovor, možnost poznat nové lidi, jejich pohledy, jejich umění, znalosti, vysvětlení skutků. To mi velice rozšířilo obzor. Nezajímavější byly rozhovory po rozhovoru. To by byla pastva pro bulvár a dnes bohužel i pro některé seriozní noviny. Asi mám na čele napsané „němá vrba" a tak mi lidé říkali i věci na které jsem se neptala, o kterých jsem neměla ani tušení a vlastně je ani nechtěla znát. Ano, rozhovory mě velice bavily a fotografování portrétů jsem brala jako nutné zlo.

Asi po roce od mé první pracovní fotky, když jsem měla jednou volný víkend, jsem vzala sebou fotoaparát do přírody. Od dětských let jsem nejraději v přírodě. Příroda mě naplňuje, vždy si tam uvědomím, jak je život krásný. V přírodě také nacházím odpovědi na své otázky. Když jsem si poprvé vyšla do polí s foťákem, cestou udělala pár cvaků a potom si je doma večer v PC prohlížela, to byl okamžik, ve kterém jsem získala k fotografování vztah. Stalo se mým koníčkem.
Přes objektiv jsem uviděla v přírodě spoustu příběhů, kterých jsem si dřív nevšimla. Fotografií jsem začala zachycovat pocity, nálady, vzkazy přátelům, poselství. Fotografie mi dává možnost komunikace beze slov.  
80% mých fotografií vzniká na pár kilometrech čtverečních. Díky fotografii jsem objevila krásu větru, deště a mlh, které jsem dřív neměla ráda. Nepatřím k fotografům, kteří fotografují jen při dobrém světle. Pokud mám myšlenku, mnohdy naopak na špatné světlo čekám. Vždyť ponurost, málo světla, jednotvárně šedou oblohu, některá sdělení přímo vyžadují. I neostrost dávám do některých fotek záměrně. Na druhou stranu přiznávám, že se mi častokrát nepovede ostrá fotka, když ji ostrou chci mít. Při svém courání přírodou nenosím stativ a také sousedův pes, kterého beru sebou, se při každé příležitosti rád přitulí.
Nemám žádné fotografické vzdělání. Mé fotografie podle toho vypadají. Zatím to však nebudu měnit. Být analfabetem ve fotografii je pro mě, perfekcionistku, velice osvobozující. Fotografuji pro radost, pro svůj vnitřní klid, pro odreagování od práce, i od života. Jsem ve vzduchu, je tam nádherně a já ještě nechci přistát. Tím neříkám, že na zemi to nebude pěkné, a že jednou nepřistanu.
Samozřejmě mě potěší, když se někomu některá má fotografie líbí. Není tím dokonalá, jen se ten dotyčný(á) dívá nebo dokáže podívat na svět mýma očima. Většinou je to člověk s kterým si rozumím, nebo bych si s ním rozuměla, pokud bychom se znali. Prostě máme podobné vidění života, hodnoty, fantazii a někdy i hravost.
Když mám čas, brouzdám v noci po fotografických galeriích. Někdy beze slov, někdy zanechám vzkaz. Nejsem profesionál, abych musela fotky odborně posuzovat a tak si dopřávám luxus pocitového hodnocení. Zda mě fotka něčím upoutala, něco mi dala, vede k zamyšlení, je něčím jedinečná. Pokud je navíc technicky dobrá, je to radost. Na galeriích jsem získala jediné znalosti o fotografii. Tím se dostávám k mému názoru na fotografické galerie a život na nich. 

To, co napíši, je jen můj názor a ten má váhu mušího křídla. Nebudu jmenovat galerie, jména moderátorů a fotografů. Pokud se i přes to, někoho dotknu, předem se omlouvám. Budu ráda za jiné názory. Určitě se nad nimi zamyslím. Když píši fotograf, myslím muže i ženy.
Na první amatérskou galerii jsem zavítala v roce 2005. Myslím, že jsem první tři vložené fotky vždy brzy smazala, neboť byly se školáckými chybami a kritika byla naprosto oprávněná. Snažila jsem se z ní poučit . Později jsem již fotky nemazala, i když k dokonalosti měly hodně daleko, lépe jsem to neuměla. Vkládala jsem 1 - 4 fotky měsíčně. To není moc, ale další nafocené fotografie však neprošly ani mým sítem. Víc času jsem věnovala prohlížení fotek jiných lidí a čtení komentářů některých fotografů. Objevila jsem fotografa, jehož fotografie se mi nelíbily, ale měl určité fotografické vzdělání, dost věděl a z jeho komentářů jsem se mnohé naučila. Četla jsem mnoho komentářů pod cizími fotkami i od dalších fotografů. Ne, že bych brala vše vážně, už tehdy jsem si všimla averze mezi některými fotografy a rovněž i jednoduchých odsouzení fotek bez hlubšího zamyšlení. Všeobecně mi na galeriích vadí agresivita hodnocení některých jedinců. Na chyby se dá upozornit citlivě a nevzít tím lidem chuť do dalšího focení, či vystavování fotek na galerii. Tak mnohdy galerie přijde o dobrého fotografa, který nemá na tato hodnocení, nebo dokonce výpady proti své osobě, žaludek.
Já měla štěstí. V začátcích si mých fotek všimli dva fotografové a v mnohém mi v komentářích u fotek, ale především v interních zprávách radili. Moc mi pomohli a moc si toho vážím. Dodnes jejich tvorbu z dálky sleduji a některé jejich fotografie mi dělají radost. Oba mají nastudovanou teorii a stále si vědomosti prohlubují . Jeden se věnuje minimalismu a druhý krajině, obě témata jsou mi blízká. Navíc oběma nejde jen o technickou kvalitu a kompozici, ale jejich fotky mají myšlenku, příběh.
Během let jsem na galerii objevila také fotografa, který svými úpravami dovedl fotky jiných fotografů k dokonalosti a u svých to neuměl. Alespoň v mých očích.
Musím říct, že všechna hodnocení fotek na galeriích beru jako subjektivní a to i u fotek a fotografů, kteří jsou všeobecně vysoce hodnoceni. Díky své práci jsem měla možnost dát několikrát posoudit pár fotek z různých topů pedagogům i všeobecně známým, prosperujícím fotografům. Zjednodušeně řečeno, ne všechny fotky v různých topech a výběrech do nich patří a také hodnocení jak většinou, tak i někdy administrátory či moderátory, jsou mimo mísu. Některá jsou hodně mimo. Naopak na galerii propadla fotka, která byla dle 2 nezávislých profesionálů přímo unikátní. Na dané galerii byla od neznámého fotografa. Tedy fotografa, který vložil jen pár fotek, moc nepsal komentáře a nebyl asi na žádném srazu, nikdo ho neznal. To je věc, která má při hodnocení fotografií na galeriích velký vliv. Netřeba to rozebírat, kdo na galerie chodí, ví to. Všechny galerie jsou především o komunikaci a sympatiích mezi lidmi, kteří na galerie chodí.
Přízeň a dobré hodnocení mých fotek právě vzhledem k tomu, že mě pár lidí znalo, nebo se jim líbily mé popisky u fotek, mě také vedlo k opuštění první galerie. Opustila jsem ji dřív, než bych si začala právě díky subjektivnímu hodnocení pár komentujících myslet, že dělám dobré fotografie. Popiskům se od té doby snažím vyhýbat.
Jakékoliv hodnocení na galeriích od kohokoliv ať již kladné či záporné nelze přeceňovat. Jistotu, že je fotografie dobrá nám dá konfrontace v soutěžích, publikace, nebo diskuze s odborníky. Třeba i na výstavě fotografií. Samotná výstava v dnešní době kvalitu vystavených fotek nezaručuje.
Každá galerie a lidé na ní si žijí svůj život. Na každé galerii jsou lidé, kteří ji navštěvují denně, vkládají množství fotek, dávají hodně komentářů a mají i hodně příznivců. To je logické. Myslím, že vyšší úroveň mají galerie, kde jednotlivá témata mají moderátory. Mnozí z nich mají fotografické vzdělání a tak pokud si udělají čas, má jejich komentář vypovídající úroveň. Ať tak či onak, je to krok správným směrem na amatérských galeriích a moderátorům patří dík od všech, kteří na galerii chodí. Vždyť svůj volný čas věnují zdarma nám ostatním.
Na všech galeriích, někde víc a někde méně se objevují tzv. výtvarné fotografie, fotografiky, abstrakce atd. Jedním slovem, nejsou to klasické fotografie u kterých je lépe zřejmé, zda dotyčný vládne řemeslem. Technická kvalita i kompozice je u těchto fotografií pro laiky hůř hodnotitelná.
Dynamika, kreativita, pozoruhodnost daných děl je na subjektivním hodnocení. Co velké většině těchto fotografií však chybí, je čitelné sdělení, příběh. Ať již vkladatel fotografie vloží dílo s titulkem nebo bez něj, je většina těchto děl v mých očí pouze méně či více zdařilým hraním bez hloubky. V abstrakci každý vidí stránku, rys, schéma jemu blízké, ostatní potlačí. Udělat výtvarnou fotku s čitelným sdělením se málokomu a málokdy zdaří. Mám velkou fantazii a tak pokud má fotka titulek,  mnohdy jej tam najdu. Zároveň tam však vidím nespočet jiných titulků a příběhů. A to není ke chvále výtvarné fotografie. Tři tyto fotofrafie z výběru s vysokým hodnocením na galerii jsem dala k nahlédnutí na jedné akci 48 lidem, převážně umělci a podnikatelé, různý věk, vzdělání, pohlaví , s tím, že mají napsat, co vidí. Jeden člověk u jedné fotografie se přiblížil titulku díla. Jinak sdělení nenalezeno. Ani hodnocení estetiky fotografií nebyla většinou lichotivá. A to byl na galerii pod dílem nespočet smajlíků a jednoslovných pochval a pár pochvalných komentů. Prostě udělat dobrou fotku je kumšt a u té výtvarné to platí dvojnásob.
Když jsem se teď podívala na fotky, které jsem před lety vkládala, zdá se mi, že jsem se nikam nedostala. Nedělám lepší fotky. To není potěšující. Je to dané třemi faktory. Neumím pracovat se zrcadlovkou, asi nemám ani dobrý objektiv. Věnuji fotografii málo času. Nemám nikoho, s kým bych se osobně nebo přes mail radila nebo i občas šla fotit. Sypu si popel na hlavu, ale teoretické samostatné přípravě a absolvování pár kurzů nebo seminářů se mi zatím čas věnovat nechce. A tak si vesele fotím pro radost.Ta je pro mě v tomto okamžiku hodně důležitá.
Každému profesionálnímu fotografovi jsem mimo rozhovor položila stejnou otázku: S kolika svými fotkami jste naprosto spokojen (a), kolik jich považujete za výborné? Odpověď byla 1 - 3 a každý dodal něco v tom smyslu, že tu nejlepší snad teprve vyfotí.
I já věřím, že jednou udělám fotku, která se sice nebude moc rovnat s fotkami profesionálů, ale já s ní budu naprosto spokojená. A i když by se mi to nepodařilo, focení mě nepřestane bavit. Jsem ráda, že jsem fotografickou komunikaci a sebevyjádření objevila. Obohatilo mi život.

 

 





Přidat komentář

Jméno (volitelné)
Web (volitelné)
Email (volitelné)

Zpráva (povinné)



Napsal: Sandras, 16. 02. 2011, 20:11:29

Nik - děkuji za vyjádření a podporu:-) Nepamatuji si, že bych někdy komentovala Tvoji fotografii nebo Ty moji na nějaké galerii. Nepřipomněly mi to ani Tvé fotografie na PhotoExtract, ale některé se mi tam velmi líbí. Poslední máš někdy z roku 2006, tak pokud jsi za nějakým serverem pro fotografy, jak tu píšeš, tam mi dej na něj kontakt. Ozdobou na něm určitě nebudu, ale ráda se podívám.


Napsal: Nik, 13. 02. 2011, 17:26:36

Virtuální společenství na galeriích je zábava.Proč se tím zabýváš? Ten kdo galerii vede ji vede podle svých představ a možností. Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že založím vlastní a jinak organizovaný web pro fotografy s fantazií.Tam můžeš být ozdobou i pokud nezvládneš svůj foťák :-))) Nápady ti nikdo nevezme a fantazie ti pracuje jako málokomu. Invence se studovat nemusí, v manuálu ji nikdo nenajde, buď je, nebo není.


Napsal: Nic, 13. 02. 2011, 17:08:31

Na galerii už chodím minimálně,jen za kamarády. Je to pro mě spíš sociální síť. Pokud nevznikne galerie, kde se jméno autora fotky a již daná hodnocení objeví až po mém hodnocení, ať již body nebo slovně, je hodnocení bezvýznamné. Jméno autora dělá divy. Druhou záležitostí je, že hodnotitelé, kteří nemají názor se přizpůsobují stádu.Odešel jsem z Photoextractu právě kvůli tomuto.


Napsal: Sandras, 30. 12. 2010, 11:59:19

Děkuji Vám za zapojení do blogu.
Jiří Martin - rozhovor s Hanzelkou jsem nedělala, umřel dřív, než jsem s rozhovory začala. Ale v MOZAIKA mám rozhovor s jeho kolegou, cestovatelem a fotografem Miroslavem Zikmundem, který o něm říká, že to byl kamarád na život i na smrt.
M.CH.A. - další web o Galeriích určitě nenapíši, jen tu budu reagovat. Děkuji za komenty u fotek, potěšily mě :-)
Zdeňka Víchová - k Tvým fotkám jsem Ti psala v mailu. Přeji Ti mnoho invence ve focení v roce 2011.


Napsal: Jiří Martin, 28. 12. 2010, 12:33:13

vaše fotky se mě líbí. Galerie neznám. Výborný fotograf a člověk je Jiří Hanzelka. Nedělala jste i s ním rozhovor?


Napsal: M.CH.A., 18. 11. 2010, 13:46:05

Tak zlý to na galeriích není.Na jedné jsme se setkali.Zaujal mě váš komentář. Zajímavý web. O galeriích již bylo vše napsané. Nechte to plavat a foťte, nebo pište, to vám jde líp.


Napsal: Zdeňka Víchová, 15. 11. 2010, 14:30:47

Od návštěv galerií jsem v poslední době upustila. Mnohdy je to ztráta času. Hodně lidí si tam jde zvýšit své sebevědomí a ukrátit čas. Zanadávají, shodí fotky bez přemýšlení, dají hrubý komentář, páe smailiků a mají vystaráno. Otráví tím ty, kteří se chtějí něčemu naučit. Všichni takoví nejsou, s několika fotografy si vyměňuji hodnocení přes mail nebo osobní zprávu.Soukromě jsem schopna napsat, co se mi na fotce nelíbí, ale v galerii bych tím nikoho neshodila. Už jen proto, že nejsem profesional a tak mé hodnocení nemusí být správné.
Z tvých fotek se mě líbí především ty černobílé a pejsek je roztomilý. Až budu mít čas, napíši ti na mail. Četla jsem si některé tvé rozhovory s fotografy.Díky za ně.


(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1322956, tato sekce: 3710. Webdesign Michal Škrabálek