Každý den mi udělá radost tisíc věcí, říká režisér Zdeněk Troška

Zdeněk Troška (1953) patří k nejpopulárnějším a komerčně nejúspěšnějším režisérům českého filmu posledních dvaceti let. Jeho filmy viděly miliony diváků ve více než 30 zemích světa. Troška je známý nejen jako scénarista a režisér 16 filmů, ale věnoval se i televizní režii. Pro televizi připravil několik hudebních snímků.

V divadle Kalich se jako režisér podílel na muzikálu Janka Ledeckého Hamlet, pro scénu Národního divadla v Praze  nastudoval Verdiho operu Don Carlos, velkého úspěchu dosáhl inscenací Dvořákovy Rusalky na Křížíkově fontáně, která se stala nejúspěšnějším představením na pražském Výstavišti. V současné době běží v kinech jeho šestá pohádka. „Nejkrásnější hádanka" vznikla na motivy dvou pohádek Jana Drdy - O Matějovi a Magdalénce a O princezně, která hádala, až prohádala.


 

Jaká je vaše první vzpomínka z dětství?

Na tu nejprvnější si samozřejmě už nevzpomínám, ale jinak to byly všechny vzpomínky kluka z vesnice - domov, zvířata kolem mě, klučičí hry na pastvě, ministrování v kostele, milou paní učitelku, hraní ochotnického divadla, biograf na faře. Prostě pohádka.   

 S čím jste si jako kluk hrál?

Miloval jsem hezké hračky - dodnes mám svého prvního koníka a medvěda. I penál z první třídy. Stavebnice z kostek, ze kterých se daly složit pohádkové obrázky, loutkové divadlo, vláček. A hlavně pastelky, barvičky, omalovánky a knížky. O ty jsem si psal Ježíškovi a byl jsem nejšťastnější kluk na světě, když jsem jich našel pod stromečkem hodně.  

Jak vzpomínáte na svá středoškolská studia ve francouzském Dijonu?

Odjel jsem do Francie ve svých 17 letech. Samozřejmě, byly chvíle krušné, ale i mnoho příjemných. Bezva parta, cestování, poznávání. A studium všeho, na co si člověk vzpomněl. Hlavně muzika a literatura. A film, to je jasné.

Co se Vám vybaví při vzpomínce na studium filmové a televizní režie na pražské FAMU?

Školu jsem miloval, konečně jsem se mohl věnovat jen tomu, co mě těšilo. A nezdržovat se předměty jako matika, fyzika, chemie, geometrie, které mě z hloubi duše nebavily a které jsem také nikdy v životě nepotřeboval! Skvělí kantoři, přední režiséři a filmaři.Pronikání do tajů filmového řemesla byla nesmírná radost!    

Kde a jak nejčastěji píšete scénáře?

Kde se dá. Doma, jak v Praze, tak v Hošticích, na cestách. Nejvíc toho napíšu ve studovně Univerzitní knihovny čili Klementina. Tam je klid a stoprocentní soustředění. Píšu propisovačkou do bloků, pak to teprve přepisuju na počítači. A nejraději po ránu; jsem totiž ranní ptáče, co vstává po čtvrté hodině a udělá nejvíc práce. Ale večer konec, devátá odbije a je po mně. 

Trilogie Kameňáků, která patří mezi nejnavštěvovanější tituly u nás, má  své velké příznivce i odpůrce. Vydaly by diváky zaslané „scénky" na další film?

Po prvním díle jsem dostal snad přes padesát tisíc dopisů s vtipy a anekdotami. S asistenty jsme jich přečetli asi jen sedm tisíc, pak už nebyl ani čas, ani síla. Leží v bednách od banánů  na půdě chalupy. A dodnes mi je lidi posílají. Prý do dalších dílů, ale ty nebudou, protože mi je maminka Růženka zakázala. Nesmím točit sprosťárny, ale jen pohádky.  

V komediální trilogii Slunce, seno ... se mnoho Čechů a Moravanů najde, zachycuje s krásnou nadsázkou to, jací jsme a jak jsme žili. Je úsměvná, letní a úspěšná. Nenosíte v hlavě podobně laděnou komedii ze současnosti?

Slunce byly filmy z vesnice, Kameňáky z města. To stačí. I když mám nachystané nějaké komedie, jsou už trochu jiného ražení. 

Kdyby trilogie Kameňáků a  Slunce, seno ... nebyly vaše filmy, z každé trilogie jste zhlédl první film a mohl si vybrat ke zhlédnutí dalších dílů jen jednu z trilogií, která by to byla?

Asi Slunce.

Který z vašich filmů je v cizině nejúspěšnější?

Všechny pohádky.  

Pohádka Nejkrásnější hádanka přišla na svět o 20 let později , než  divácky velice vděčná pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Změnilo těch 20 let váš systém práce, přístup k hercům, štábu atd. ?

Určitě. Změnil se způsob natáčení díky moderní technice a technologii, je jiný rytmus střihu, stavění děje, vyprávění. Dnešní klipová mládež se nechce nudit, jí stačí náznak a všechno ostatní si už dosadí sama.Také času a peněz je daleko míň než bývalo.

Kdybyste nemusel hledět na peníze, do čeho byste se pustil?

Mám mnoho let nachystaný scénář podle románu J.Nižnánského Čachtická paní. A pak bych chtěl natočit českou filmovou Rusalku, jako operu, samozřejmě.

Co Vás ve vaší branži zklamalo?

Mnoho věcí. Tím si ale nebudeme kazit odpoledne. Daleko víc je těch, které mě potěšily. 

Co čtete?

Čtu všechno, od literatury faktu až po pohádky. Sbírám staré pohádkové knížky. To je můj koníček. V každém městě, kam přijedu, jako první navštívím antikvariát. Minulý týden v Olomouci jsem si ve třech antikvariátech koupil 22 knížek! Hlavně to ale neříkejte mé mamince - můj byt se totiž už dávno proměnil v jeden velký antikvariát a já domů knížky pašuju tajně. 

Jakou hudbu posloucháte?

Klasickou, nejradši 19. a začátek 20.století. Střední český proud, písničky let 50 - 80.   

Jak si nejlépe odpočinete?

Spánkem, četbou, procházkami v přírodě. A jídlem!  

Co Vám udělá zaručeně radost?

Tisíc věcí každý den. Třeba že svítí slunce, zpívá kos, voní země, lidi se usmívají, že je konečně jaro! 

Kdo je pro Vás žijící českou osobností?

Osobností je vlastně každý slušný a čestný člověk. Mám rád lidi, kteří zůstali vlastenci a nezaprodávají se za dolar či euro. Bohužel je jich čím dál míň, jak se mi zdá.  

Jak se žije v Hošticích?

Skvěle, jako doma.  

Kdybych byla kouzelná babička a mohla Vám splnit tři přání, jaká by to byla?

Zdraví pro všechny lidi na světě. A s ním radost a lásku k bližnímu.

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1454067, tato sekce: 3877. Webdesign Michal Škrabálek