Mám období „tvůrčích depresí“ a období přívalů energie, říká Honza Vyčítal

Jan Vyčítal (1942) je průkopníkem české country music, textařem a kapelníkem skupiny Greenhorns a bravurním kreslířem vtipů.  V roce 1965 s kamarády z trampské  osady Hejkalů založil skupinu Greenhorns. Byl a dosud je hlavním textařem skupiny. Dnes je v Greenhornech jediný z původní sestavy. Od léta 1999 přestal pro potíže s levou rukou hrát na doprovodnou kytaru a na koncertech jen zpívá a moderuje je.

Vydal 10 solových CD a dalších 18 společně s Greenhorny, tři  zpěvníky Greenhorns a Honza Vyčítal, několik knížek kresleného humoru a příhod ze života a na videokazetách a DVD  mu vyšel  medailon "Honem, než to zapomenu". Vyčítal rád trempuje, poznává nová místa, nové lidi a nové hospody. Vedle trampingu a country má rád jazz a zabývá se historií 2. světové války.

Co se Vám vybaví v souvislosti s šedesátými a sedumdesátými léty?
Doba, kdy jsem přežíval, měl jsem zaracha na kreslení, textování a TV, nechávali mě pouze vystupovat za nejnižší honorářovou třídu. V té době mě držely při životě hlavně dívky a jejich klíny, takže v těchhle souvislostech na tu dobu vzpomínám vlastně i v dobrém.

Jak se žije trempovi v Praze?
Prahu miluju a nevyměnil bych ji, co se trvalého pobytu týká, za nic. Když žijete na venkově, necítíte zdaleka takovou potřebu trampovat, protože máte přírodu skoro tak těsně kolem krku jako na tom čundru.

Jaký tramping provozujete?
Kočovný, to znamená pochod lesy někam do příjemné, pokud možno lesní hospůdky a z ní zas aspoň tříkilometrový pochod zpátky do lesů. Další den se to opakuje v jiných lesích, s jinými lidmi a v úplně jiných hospůdkách. Prostě aby to nebyla nuda, nuda, šeď.

Naplnily se Vaše cestovatelské sny?
Tím, že jsme projezdili s Greenhorny USA i Kanadu křížem krážem několikrát a dvakrát se nám poštěstila i Austrálie, tak docela beze zbytku. Asie ani Afrika mě nelákají.

Máte období psaní textů písniček a období kreslení, nebo se to prolíná?
Mám období "tvůrčích depresí", kdy nemůžu vymyslet vůbec nic a období přívalů energie, kdy musím dělat o překot všechno, protože to začne "padat z nebe" a já nikdy nevím, jak dlouho to potrvá a jestli zítra šéf nahoře ten kohout náhodou nepřivře nebo úplně nezatáhne.

Kde nejčastěji vznikají texty a kresbičky?
Všude dobře, doma nejhůř :)

Kolik vtipů jste asi nakreslil?
To vědí asi jen v účtárně nebeské knihovny, já to nikdy nepočítal a kromě toho mi známka z matematiky vždycky hyzdila jinak docela slušné vysvědčení.

Malujete i obrazy?
Maluju, ale co se týče oleje, jsem takříkajíc na začátku cesty. Temper jsem napáchal řadu už v mládí. Oleje mám jen čtyři, protože si dávám záležet, abych to byl opravdu já a ne nějaké epigonství. Už jsem si při malování málem taky ufik ucho...

Co Vás přivedlo k zájmu o historii 2. světové války?
To, že jsem její konec zažil docela na vlastní kůži. Při květnovém povstání Němci střelili tankem do činžáku v Praze na Jezerce, kde jsme bydleli, protože se v blízkém okolí bojovalo o obrněný povstalecký vlak operující na vršovické trati. Ten dům a několik jiných lehlo popelem a já jsem se po docela dramatickém útěku v doprovodu rodičů brzy nato octl na severu Čech, kde naši dostali náhradní ubytování a kde byl ráj munice napohled. Všude kulomety, obrněná auta, děla ... no a můj starší brácha samozřejmě mezi tím řádil jako každý kluk, když se dostane do cukrárny. A já - nechtěný přívažek - pořád hurá za ním.

Čím jsou podle Vás Češi typičtí?
Tím, že se nechají zahnat bez boje, jenom těch pár chlapů "se srdcem kovbojů" do toho jde odněkud ze zahraničí. Jak se můžeme jednoduše přesvědčit, Češi - srabi se jim za to pak po návratu náležitě odmění. Jinak jsme snad ještě zvláštní tím, že nikde na světě nebylo tak silné trampské hnutí.

Kterého Čecha si vážíte?
Poznal jsem v NY v restauraci Zlatá Praha, kterou vlastní Jirka Suchánek, hlavu toho celého zdařilého útěku, Radka Mašína a musím říct, že mě dostal po všech stránkách. Měl fyzičku, že jsem mu do schodů sotva stačil a o té berlínské epopeji vyprávěl s takovou pokorou a samozřejmostí, jako vyprávím já, že jsme šli na čundru 20 km. Ostatně, Milan Paumer, to je ten třetí z těch statečných, který pokračoval v útěku s prostřeleným břichem a ještě dokázal naskočit na projíždějící vlak, je taky "křapík" k pohledání . Kéž bych vypadal tak jako oni, až mi bude tolik, co jim.

Máte raději dvou nebo čtyřnohé kočky?
Vy vidíte nějaký rozdíl? Já teda ne.

Řekněte dnešním mladým, proč se říkalo Greenhornům Zelenáči?
Řeknu jim, ať volej komunisty a můžou to brzo zažít na svou kůži, až budou přejmenovávat ty svý anglicky či avantgardně znějící kapely.

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1322972, tato sekce: 4115. Webdesign Michal Škrabálek