Neodvážil bych se ani náhodou zasahovat do díla Stvořitele, říká Libor Vojkůvka

Libor Vojkůvka (1947) je jedním z našich nejznámějších malířů současnosti. Šternberský naivní malíř tvořil donedávna v ateliéru přímo na hradu Šternberk a takové snové jsou i jeho obrazy plné broučků, zvířátek, mašinek, přístrojů, lidí i lidiček.

Vojkůvka namaloval asi 300 obrazů, navštívil kolem sta států a viděl statisíce hmyzu. To jsou, jak říká, pilíře jeho žití. Malířství, cestování a entomologie. Vedle toho je Libor Vojkůvka také báječný vypravěč. Při svém povídání vychází z nespočtu zájmů, které ho v životě oslovily. Spojuje věrohodné a vybájené s takovou samozřejmostí, že mu na to nepřijdete a dostanete se s ním do další dimenze. Je také zpěvákem, básníkem a jak sám říká, rád se podívá na růžovou dívčí tvářičku, nožky či zadeček. Tento věčný pábitel je doživotním abstinentem, milujícím otcem a ve své tvorbě puntičkářem.

Působíte, že vším, čím jste, jste rád. Byl jste celý život nejraději malířem, nebo byla i jiná údobí?
Když jsem někde na cestách, rázem se ze mě stává botanik (když je tam prales), ichtyolog (když je tam řeka), herpetolog (pokud je příhodná lokalita), geolog, entomolog,...a na to, že jsem malíř, si ani nevzpomenu.

V kolika letech jste namaloval první obraz, který se prodal?
To mohlo být tak dva tři roky po vojně, ale spíš bych to nazval výměnným obchodem. Tu za pár piv, onde za láhev červeného vína nebo nějakou starou veteš.

Nosíte v sobě dlouhodobě obraz, který ještě nebyl namalován?
Těch je skutečně moc. A je mi bohužel jasný, že je nikdy nenamaluju. To bych tu musel být dlouho..dlooouho.

Z cesty po středoafrických státech jste si dovezl v roce 1996 malárii. Dovezl jste si i nějaký pozoruhodný entomologický nález?
Z oné cesty moc nic. Bylo sucho, tak chrobáci stávkovali.

Kterého českého, míněno i moravského, broučka máte nejraději a proč?
Brouka Pytlíka. Má totiž vždy dobrou náladu a nechybí mu nikdy v pytlíku kousek hořké čokolády..a tu já mám taky tuze rád.

Kterou utensilii ze své sbírky považujete za nejpozoruhodnější?
Třeba tetovací náčiní z ostrova Siberut, či odtamtud přivezené  opičí lebky, sloužící šamanům k rituálním obřadům.

Jaké místo na světě zasáhlo nejvíce vaši duši?
Jsou to Kostarické Kordiléry, Amazonské nížiny Ekvádoru, džungle severního Thajska a vůbec Jáva, Sumatra, Borneo, Filipíny...a mohl bych tu jmenovat ještě řadu dalších.

Kde a jak rád odpočíváte?
Mezi sbírkou svých sukulentů, která se každoročně zdárně rozrůstá. Koukám na západ slunce, mačkám šest strun na kytaře a pod zavřenými víčky mi znovu ožívají tance havajských tanečnic či roje termitů v Ugandě.

Kdybyste byl květina, rostlina, strom, co byste byl?
Asi nezmar, to je sice živočich, ale připomíná trochu rostlinku.

Co si kupujete pro radost?
Málokdy si něco koupím, ale někdy kytaru, dobrý štětce, barvy, jazz, blues, rock and roll na cédéčkách a někdy tlustý ponožky, který odsávají pot.

Kdyby jste mohl něco na světě změnit, co by to bylo?
Nechtěl bych na světě nic měnit. Neodvážil bych se ani náhodou zasahovat do díla Stvořitele. Tak to asi na světě má být.

(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1322963, tato sekce: 5567. Webdesign Michal Škrabálek