Komentáře k obrázkům v Galerii

---

---

1623. Napsal: Tereza Dostálová, 25. 03. 2019, 17:07:34, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Veselé Velikonoce

Ahoj Done, jak se máš? Doufám, že se o tebe dobře starají. Moc ráda bych tě vzala na procházku, protože mám moc ráda pejsky.
Tereza
2.A ZŠ Valašské Klobouky

---

1622. Napsal: Simona Machálková, 25. 03. 2019, 17:05:08, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Don vyhlíží Podzimní vílu

Ahoj Done! Jsi moc hezký a roztomilý. Chtěla bych tě mít doma.
Simona
2.A ZŠ Valašské Klobouky

---

1621. Napsal: Lucka Marková, 25. 03. 2019, 17:03:12, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Tak si pojď hrát, já už budu hodnej ...

Ahoj Done! Já mám doma dva křečky. Jmenují se Tom a Líza. U babičky máme psa Sama.
Lucka
2.A ZŠ Valašské Klobouky

---

1620. Napsal: Samuel Fryzelka, 25. 03. 2019, 17:01:10, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Ať se vám ve škole líbí :-)

Ahoj Done! Jsi moc krásný pes. Nemám žádné zvíře. Chtěl bych tě mít doma. Chodil bych tě venčit a hrál bych si s tebou.
Ahoj Samuel
2. A ZŠ Valašské Klobouky

---

1619. Napsal: Matěj Ambrůz, 25. 03. 2019, 16:58:14, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Don v mrazivém ránu se svojí hračkou

Ahoj done! Jsi moc krásný pes. Já bych tě chtěl mít doma, protože nemám žádné zvířátko. Ale měli jsme kočičku a křečka, ale ten křeček si otevřel dveře a kočka toho křečka snědla. A potom jsme měli rybu a papouška. A ten papoušek nám uletěl. Potom jsme měli rybu a tu rybu snědla zase kočka.
Matěj
2.A ZŠ Valaěské Klobouky

---

1618. Napsal: Martin Kocourek, 25. 03. 2019, 16:54:20, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Ahoj holky a kluci

Ahoj done, jsi moc krásný pejsek. Jednou bych chtěl mít takového pejska, jako jsi ty. Díval jsem se na tvé stránky s maminkou. Vím, že jsi bernský salašnický pes. Díval jsem se do tvé galerie na fotky. Zjistil jsem, že máš jedno oko hnědé a druhé modré. Až budu velký, taky se budu starat o pejska.
Ahoj Martin
2.A ZŠ Valašské Klobouky

---

1617. Napsal: Adam Fojtík, 25. 03. 2019, 16:50:07, http://www.zsvk.eu
k obrázku: Má první fotka

Ahoj Done!
Jsi moc pěkný pejsek. Chtěl bych tě mít doma. Mám doma dva pejsky. Jmenují se Cessina a Bára. Jsou to němečtí ovčáci. Máme doma i pět koní. Ahoj, měj se hezky.
Adam Fojtík
Valašské Klobouky

---

1616. Napsal: anonymní, 24. 03. 2019, 14:25:29
k obrázku: Fuj, koupání ve vaně :-(

Ahoj Done . Ty se rÁd koupeŠ.Katka

---

1615. Napsal: anonymní, 24. 03. 2019, 14:23:10
k obrázku: Fuj, koupání ve vaně :-(

Ahoj Done . Ty se rÁd koupeŠ.Katka

---

1614. Napsal: Ivana Gašpariková, 05. 03. 2019, 22:14:46
k obrázku: Deník Jacka Novotného

Deník Jacka Novotného je vážně pokračováním s velkým P. U prvního dílu jsem plesala, jak je geniální napsat knihu jako chatovou komunikaci, ale je fakt, že tím Saša Sandras ukradla čtenáři tolik prožitků z jejího psaného slova, až škoda. Pokračování, jak již napovídá název, je psáno formou „deníku”, i když to není zcela na první pohled patrné. Příběh však nenavazuje na první díl, ale začíná od znova, kde má čtenář možnost se více seznámit s Jackem alias Delfínkem.

Viola, vystupující primárně v prvním díle, jde do ústraní, aby Jack mohl rozvinout svůj charakter a vyplnit chybějící informace. S naším hlavním hrdinou začneme u jeho komplikovaného dětství a vztahů s matkou. Plynule se přesouváme do studentských let, kdy potkává svou první lásku a zároveň budoucí manželku, Felicitu. Díky anotaci hned tušíme, co je Felicita zač. Nymfomanka, která Jacka zcela zaslepí svou touhou po sexu a praktikách, které nejsou tak zcela běžné. Jacka tím dostává do kolen a ten dělá životní rozhodnutí, které mu v budoucnu láme vaz. Z tohoto sexem posedlého párečku se stávají novomanželé.

V průběhu manželství si postupně Jack uvědomuje, že Felicita není zrovna vzorná ženuška, která by mu chtěla vařit a prát špinavé ponožky, a i přesto se jí drží zuby nehty. Ovšem do doby, než Felicita zabije „baby”, jak již Jack svěřoval Viole v jejich chatové komunikaci. Konečně se dozvídáme, co byl onen klín, který nadobro rozerval jejich posvátný svazek. Jack se začíná upínat na svou virtuální Violu a hodlá ji najít, ať se děje, co se děje.

Příběh je psán ich-formou z pohledu hlavního hrdiny a členěn do osmdesáti kapitol, jejichž názvy okamžitě odhalují, co se bude dít. A to je největší minus knihy. Nadpisové spoilery škodí, jak můžou, a to zejména na konci knihy, kdy napětí graduje a díky nadpisům je v podstatě skoro zbytečné číst závěrečnou kapitolu. Jakmile se však povzneseme nad tento „přebytek”, vplujeme do života nenaplněných snů a potřeb muže, který má nutkání žít ve vztahu, který ho ničí. Ovšem každý má své hranice a ne jinak tomu je u hlavního hrdiny.

Dílo má velice dobrou literární úroveň. Klady knihy vnímám hlavně v psychologii, která je bravurně pochopená a do knihy vložená. Není to jen jakési pachtění se za psychickými poruchami, ale reálné zpracování, díky kterému jsou postavy věrohodné a text na základě tohoto není děravý. Děj ubíhá plynule a dokonce se povedlo odstranit i hluché body, se kterými jsme se mohli setkat v prvním díle. Autorka dokázala velice důležitou věc, a to vzbudit takový zájem, abyste knihu neodložili.

Ale… i přesto jak skvěle je příběh zpracován, vystupuje zpoza řádků pár ale, které naruší atmosféru. Dějová linie z prvního dílu nekoresponduje s dějem v knize druhé. Je to škoda, když celou dobu příběh lícuje a je skvěle naplánován. Dalším ale je pro mě určitá změna v Jackově charakteru, kdy ryze chlapská povaha dostává ženské rysy. A poslední vadu vnímám u vysoké rychlosti vyprávění příběhu. Určitě by nebylo špatné vytvořit více místa pro mezilidské vztahy, kterými se kniha zabývá. Protože žít s Jackem jeho život je i adrenalin pro čtenáře.

I přes drobné nedostatky je pro mě kniha vážně velice příjemným zážitkem a poutavým čtením. Rozhodně je vhodná pro čtenáře, kteří mají rádi knihy na jeden večer, anebo lidi, kteří rádi čtou o životech, které jsou diametrálně odlišné než ty jejich. Text vede po cestě až k cíli a není třeba složitě přemýšlet. Líbí se mi ta zvolená jednoduchá forma na složité téma. Přestože taková literatura nepatří do mého preferovaného žánru, tuším, že další díla autorky nenechám bez povšimnutí. Rozhodně doporučuji. A ve finále, je jedno, zda začnete druhým pokračováním Deník Jacka Novotného nebo první knihou Virtuálně. Zapadají do sebe jako puzzle, ale fungují i jako samostatné příběhy.

Ivana Gašpariková, redaktorka a recenzentka

---

---

---

Zpět do Galerie

---