<< Předchozí obrázek | Zpět do Galerie | Následující obrázek >>

Saša Sandras : Virtuálně

autor: Sandras, 02. 09. 2016, 11:33:55, zobrazeno: 1446x, rozlišení: 466x700px, velikost: 569 KB, sekce: Galerie Sandras

Křehký příběh dvou lidí, kteří by se v reálném životě míjeli.


Oba úspěšní ve své profesi, oba něco ztratili a něco hledají.


Ona nedůvěřivá moralistka, on životní hazardér. Nebo je to jinak?


Na sociální síti je možné vše.





Přidat komentář

Jméno (volitelné)
Web (volitelné)
Email (volitelné)

Zpráva (povinné)



Napsal: Helena S, 10. 05. 2019, 10:50:30

Vypadá to na zajímavé čtení, jdu do toho.


Napsal: Ivana Gašparíková, 02. 02. 2019, 10:42:54

Dílo Virtuálně je kniha, která nás zavede na téma virtuálního světa a jeho vlivu na nás a naše „spokojené” životy.
Na prvních stránkách se setkáme se ženou středního věku, která navštěvuje chat pod nickem Viola. Ve chvílích, kdy se odhodlá navázat vztah s virtuálním světem, se cítí opuštěná, a to i díky tomu, že její dcera vylétla z hnízda. Náhle už není matkou, kterou by někdo každý den potřeboval, a hodlá najít spřízněnou duši, aby se nemusela cítit natolik sama. Díky autorčinu umu vnímá čtenář ony pocity osamění a potřeby být pochopen.
Ztracená Viola se na chatu po určité době setkává s Delfínkem, který svou lámanou češtinou upoutává její pozornost a spouští koloběh pravidelné chatové komunikace. Příběh je plný otazníků, které jsou zodpovězeny postupným odkrýváním odlišných charakterů obou postav.
Viola je velice úspěšnou ženou ve své práci, skvělou matkou a zároveň se i snaží být dobrou partnerkou svého workoholického manžela. Přes všechny své úspěšné role však její vnitro touží po odhalení a pochopení. Na druhé straně se setkáváme s Delfínkem. Jejím pravým opakem. I on sám je profíkem ve svém povolání, ba i zájmech, ovšem narozdíl od Violy má jiné morální zásady a svůj život se snaží žít naplno i když zažívá pády a hodně bolesti.
Obě postavy do sebe naráží ve snaze ukázat svůj pohled na svět. I když mají odlišné názory, vytváří se mezi nimi pevné pouto, které posilují pravidelnými schůzkami v chatovací místnosti „On the pier“, kterou Delfínek vytvořil pro soukromou komunikaci. Rozhovory těchto dvou protikladů se zabývají především otázkami vztahů a možnostech bytí.
Autorka vsadila na vyprávění příběhu v podobě elektronické chatové komunikace s nepravidelnými myšlenkovými vstupy Violy, přičemž se odkrývají ještě jiné dějové linie. Díky tomuto přístupu se kniha čte velice rychle a plynule. V první řadě je zajímavým aspektem to, že přestože se Viola snaží před svým virtuálním přítelem ukrýt svou identitu, čtenář se o ní nakonec dozvídá více než Delfínkovi. Ten sice o sobě řekne vše, ale čtenář má pocit, že možná klame a není tím, za koho se vydává.
Kniha je členěna na kapitoly, které jsou označené daty, kdy si naši dva aktéři chatují, s výjimkou úvodní kapitoly (pojmenované Chat) a závěrečné kapitoly (s názvem Můj manžel). Odlišné postavy společně rozebírají spoustu témat, jako je umění, láska, sex a osobní sny, ale ke konci příběhu se jejich rozhovory týkají spíše otázek workoholismu a vyrovnání se s osudovým rozhodnutím.
Charaktery všech postav byly vytvořeny velice věrohodně, protože nám jsou blízké i ze soukromého života. Viola, která je natolik zásadová, až je z ní často morální policajt, dokáže v příběhu připomenout vážně onu maminku, která nám říká, co bychom měli a neměli. Často se dostává do situací, kdy se pokouší Delfínkovi dávat rady ohledně jeho osobních vztahů, i když sama nežije v takovém manželství, které by jí vyhovovalo. Naopak Defínek je ten typ člověka, který jde do všeho po hlavě a žije především okamžikem. Dost dobře si spoustu věcí přibarví, aby měl před ostatními lepší vizáž. Nebo je vše, co říká, pravda? Rozhovory místy připomínají dialogy matky s nezbedným synem a musím se přiznat, že upjatost Violy mi v určitých pasážích lezla krkem.
Saša Sandras dokáže udržet čtenářovu pozornost a gradovat děj, i když některé rozhovory nudí a nikam nesměřují. Zvláštní je, že závěr příběhu nedošel k vrcholu, a zůstal tak nedokončen se spoustou otázek a dychtivostí. Můžeme ovšem předpokládat, že navazující kniha s názvem Deník Jacka Novotného nám toho více odhalí a ucelí celý příběh. Je pravdou, že Delfínek - Jack Novotný – je pro čtenáře zajímavější postavou než samotná Viola.
Musím uznat že nejsilnější stránkou díla je ona forma chatu, ve které je psán téměř celý příběh. Díky tomu hodně baví a špatně se odkládá. Příběh není přehnaný, je konzistentní a funguje. Otevírá témata, která jsou všední, ale mezi řádky čtete, že zdání klame. Protože souvislé texty zde spíše nejsou, je otevřená možnost pro čtenáře, jak si příběh představí a co si vsune do pozadí. Proto mě mrzelo, že kniha není více záhadnější, napínavější. Náznaky něčeho takového tam sice jsou, ale už se tomu pak nevěnuje pozornost.
Myslím si, že volné pokračování knihy Virtuálně s názvem Deník Jacka Novotného bude mít v sobě více šťávy. Přeci jen si přečteme příběh sexuálně nezastavitelného Delfínka s nutkáním najít svou virtuální Violu, kterou začíná být posedlý.
Knihu bych doporučila všem, kteří také hledají kousek porozumění a vzrušení z něčeho neznámého. A nebo těm, kteří jsou stejně zvědaví jako já na cizí písemnou komunikaci.

Ivana Gašparíková, recenzentka knižního webu Svět mezi řádky




Napsal: Sandras, 02. 09. 2016, 11:48:26

e-knihu „Virtuálně“ vydalo Nakladatelství KKNIHY www.kknihy.cz

Anotace:
Delfínek, Čechofrancouz, 29 let, manželství na dálku, vyznavač volného vztahu, počítačový expert, hazardér a dobrodruh, majitel „ třinácté komnaty.“
Viola, Češka, střední věk – věk nikdy nesdělí, vdaná za workoholika, úspěšná pracovnice kulturní agentury, nedůvěřivá moralistka, majitelka „prázdného hnízda.“
Viola a delfínek se potkají na sociální síti - chatu, on se chce zdokonalit v českém jazyku, ona se od něj chce učit angličtinu. Moc jim to ale nevěřte, oběma jde o něco jiného a navzájem odlišného.
Delfínek chtěl na začátku psaní krásnou, voňavou holku na jednu noc a Viola hledá spřízněnou duši, chce si povídat.
Proč tráví tato nesourodá dvojice víc jak rok společné večery na chatu? Proč se na ně těší? Co je k sobě táhne?


(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1549820, tato sekce: 870512. Webdesign Michal Škrabálek