Koncem léta znal již ledňáček Pepa na Dušaně každou vrbičku, každé zákoutí řeky, splav i bažinu. Všude měl své oblíbené pozorovatelny. Věděl, kde si může počíhat na malého pstruha, kde v hloubkách přebývají okouni a candáti a v mělké vodě okolo břehů plotice. Jakmile zahlédl v písku na dně probleskující těla mřenek, ihned zaútočil. I děti žabky Kuňkalky si musely dávat na Pepu pozor. V pěti měsících byl výborný lovec a velký jedlík.
Jako všichni ledňáčci byl i Pepa velmi plachý. Vedl tajúplný, samotářský život. Bylo těžké ho u řeky vypátrat. Nevěděly o něm nejen děti a Don, ale už dlouho ho nezahlédl ani Bob Ustrašený. Pepa pamatoval na radu své maminky a byl velmi opatrný. Jakmile uslyšel hlasy lidí, skryl se mezi šumějící listí stromů.
Úryvek z knížky: Ledńáčci a jejich kamarádi
Done viděls ledňáčky? tam ses byl napít když jsme za tebou se třídou byli si myslím
ahoj Done,
Jak se máš? ať se ti daří při pozorování ledňáčků!
Ahoj Done,
hodně štěstí při pozorování ledňáčků. Doufám, že se ti bude při pozorování dařit.
S pozdravem
Andrejka Novotná, 2.A. ZŠ Horníkova
Ahoj Done,
Jak se mas? Moc se mi libi tvoje knizka. Mam te moc rada.
Jolanka Petrakova, 2.A. ZŠ Horníkova
Příběh Filipa Solaříka, ZŠ Šlapanice, 4.A.
Jednou se Don díval na ledňáčky Pepu a Jozefínku, jak loví ryby pro své děti. Najednou se objevila kuna, Don ji uviděl. Holčička Lucka, která bydlela poblíž, uslyšela Donův štěkot a rychle přiběhla a uviděla psa, jak zahnal kunu a letící ledňáčka do bezpečí. Objala Dona a řekla: „Ty jsi hrdina.“ A šli spokojeně domů.