<< Předchozí obrázek | Zpět do Galerie | Následující obrázek >>

Podzimní víla

13. 10. 2009, 10:39:24, zobrazeno: 3267x, rozlišení: 700x524px, velikost: 215 KB, sekce: Galerie Sandras

PODZIMNÍ VÍLA
Podzimní víla vlétla do kraje s prvním troubením jelenů. Na palouku se zrovna dva šesteráci naparovali před laněmi. Sotva se dotkla nožka Podzimní víly vřesu, začal odkvétat. Jelenům to bylo jedno. Nechtěli vřes do vázy, chtěli laňky. Parožím, které jim přes léto narostlo, zlostně nabírali a rozhazovali trávu. Potom se vztyčili a otírali se parožím o větve stromů, které s rachotem praskaly. Každý ze soků se snažil vypadat co největší a nejsilnější a vydávat co nejmohutnější troubení, aby druhého postrašil a odehnal. Žádný z nich však nebyl strašpytel, a tak to nakonec stejně skončilo soubojem. Na ten Podzimní víla čekat nemohla. Dny se na podzim zkrátily a víla nevěděla, kam dřív skočit.
Zelené oči měla stále vážné. V dlouhých šatech se žlutými, oranžovými, červenými a hnědými listy létala po kraji jako drak, kterého pouštěly za školou děti. Její rudé vlasy za ní vlály a na sluníčku vypadaly jako oheň. Kudy proletěla, tam se začaly barvit na stromech listy, dozrávat jablka, hrušky a švestky. Za pár dnů se už všechna jablka přestěhovala ze stromů do sklepů. Maminky a babičky dělaly švestková povidla, švestkové kompoty, švestkové knedlíky, švestkový táč, švestky sušily a nejraději by z nich smažily i řízky. Tatínci a dědečci neztráceli vařením čas. Snažili se dostat co nejvíce švestek do kádí. V budecké hospodě se mluvilo jen a jen o tom, jaká bude letos slivovička.
Jednoho dne se Podzimní víle spustily z očí slzičky. Tekly a tekly a nemohly se zastavit. Podzimní víla byla tak trochu melancholička. V lese, na polích, zahradách a ulicích propukly plískanice. Jakmile déšť ustal, les se zaplnil houbaři. Bernský salašnický pes Don se spokojeně proháněl kalužinami. Žádnou nevynechal, z každé ochutnal slzičky Podzimní víly. Byl rád, že léto, ve kterém mu bylo v jeho kožichu horko, skončilo. Na zimu byl vybaven lépe, než jeho doprovod. Paní Jílková s Martinkou si vyšly na houby jen v mikinách a teď se třásly zimou.
Mlhy válející se údolím a krásně zbarvené stromy vylákaly do přírody fotografy. Děti paní Mlhy si hrály v borůvčí, dokud za nimi nepřišlo sluníčko. V tom okamžiku všechny zmizely neznámo kam. Tom vyfotil do školní kroniky děti sbírající kaštany a zamířil k lesu. To se ostatním nelíbilo. „Tome, pojď sbírat!" zlobila se Anička. Spěchala na Drakiádu. „An, musím jít fotit břízky, za pár dnů budou nahaté," nedal se ke sbírání kaštanů přesvědčit Tom.
O víkendu rozdělali budečtí pěstitelé brambor na poli oheň a pálili bramborovou nať. Dým se nesl celou vesnicí. Vytáhl z domečků všechny babičky a dědečky. Jeho vůně jim připomněla mládí. Nakonec se u ohně sešla půlka vesnice. Děti nanosily z lesa větve, které tam zůstaly po dřevorubcích, a opékaly na ohni párky. A ještě později, to už se téměř setmělo, pekly ve žhavém popelu brambory. Donovi víc chutnal párek. Packy měl úplně ošoupané od prošení a stále neměl dost.
Jakmile se setmělo, vydal se do polí i ježek. Každou noc se snažil sežrat co nejvíce žížal, šneků a jiného hmyzu, aby byl silný a mohl se konečně uložit do svého pelechu. Byl to lenoch. Celou zimu vždy prospal.
Další týdny byl už na nohou celý les. Zvířátka si nosila zásoby na zimu do svých pelechů, nor, komůrek a skrýší. Podzimní víla mezi nimi poletovala a shazovala ze stromů poslední listí.
Děti sbíraly listí všech tvarů a barev do výtvarné výchovy. Nejvíc jich ve svém kožichu donesl domů Don. V honbě za psí poštou prolezl všemi křovinami a v jeho dlouhých hustých chlupech zůstalo od Podzimní víly mnoho pozdravů. Kromě listů to byly odkvetlé bodláky, plody šípků a drobné útržky vřesu. Na herbář měl materiálu dostatek.
U Dušany vládl klid. Koupat se nedalo, stánek s občerstvením pan Mastný zavřel na zámek, a tak kolem řeky lítali jen ptáci. Ale i těch každým dnem ubývalo. Mnozí z nich se stěhovali na byt do teplých krajin. Ledňáčku Pepovi se první podzim jeho života moc líbil. V Dušaně bylo stále plno ryb a on byl teď jediný rybář.


Povídka z knížky pro děti " Ledňáčci a jejich kamarádi." 





Přidat komentář

Jméno (volitelné)
Web (volitelné)
Email (volitelné)

Zpráva (povinné)



Napsal: Jitka Nosková, 11. 11. 2009, 16:08:48

Dobrý den, pracuji s dětmi, povídku jsem si vytiskla a jedno odpoledne jsme se s dětmi věnovaly povídání o podzimu. Máte velkou fantazii, je blízká představám dětí. Většina dospělých, včetně mě, je o toto vnímání ročních období a nejen jich,ochuzena. Ostatní Vám píši v mailu.


(c) 2007 Saša Sandras & Don. Počet návštěv: 1405597, tato sekce: 785934. Webdesign Michal Škrabálek